Zatímco zástupci radnice jeli do partnerského Takasaki zahájit výstavu Hory a srdce, manažeři z teplárny se zase jeli podívat na unikátní spalování odpadu pomocí pyrolýzy. Program obou skupin se chvílemi tak prolínal, že ani po návratu není jasné, kolik peněz vlastně cesta stála městskou kasu a jakou částku si budou muset uhradit další hosté přizvaní na cestu.

„Nás jelo pět manažerů a přizvali jsme i další konzultanty. Těm ale náklady cesty budeme fakturovat,“ prohlásil generální ředitel Plzeňské teplárenské Tomáš Drápela. Po vyúčtování vychází podle něj náklady na jednoho pracovníka teplárny zhruba na 200 tisíc korun, firma (stoprocentně vlastněná městem) za ně tedy zaplatí milion korun. „Byli jsme tam osm dní, z toho tři dny s námi absolvoval i primátor,“ doplnil Drápela.

Kolik stála cesta magistrát, zatím nikdo neumí říci. „Nemáme konečné vyúčtování,“ uvedl primátor. Oficiálním důvodem jeho cesty bylo právě zahájení výstavy v Takasaki. Uskutečnilo se 26. září, přesto odjela delegace z radnice už 21. 9. a vrátila se až minulý pátek, tedy 2. října. Primátora doprovázela i jeho manželka, která si ale podle Rödla zaplatí své náklady z vlastního účtu. „Kromě radního Tichého, který jel jako můj doprovod, s námi cestoval i kurátor výstavy, jeden z jejích autorů, pak překladatel, profesionální fotograf, organizátor cesty, ředitelka soukromé umělecké školy se svou žačkou, ty tu výstavu připravovaly, a další lidé z Plzeňského kraje,“ vypočítává Rödl. Připouští, že cesta mohla trvat kratší dobu. Podle něj by se tím ale příliš neušetřilo, protože zatímco letenky hradilo město, pobyt a jídlo japonští hostitelé.

Výstavu Rödl hodnotí jako velmi úspěšnou. „Navíc jsme tam domlouvali další podrobnosti k oslavám dvacetiletého partnerství Plzně a Takasaki. Uskuteční se příští rok,“ uvedl Rödl.

Jako zajímavou zkušenost popisuje také návštěvu japonské spalovny odpadů a vůbec systém nakládání s ním. „Oni jsou velmi ukáznění, důsledně odpad třídí a vyprodukují ho na hlavu o padesát procent méně než my,“ podotkl primátor. Na dotaz, zda bude možné aplikovat technologii spalování pyrolýzou i u nás, vysvětlil, že o tom teprve teplárenští odborníci musejí vyrobit zprávu.

Drápela připustil, že japonský systém je pro Evropu ´velmi těžko realizovatelný´. Například spalovny u Chotíkova, kterou bude plzeňská teplárna stavět, se tedy zřejmě týkat nebude. „Spíš jsme se tam jeli jen podívat a pochopit jejich filosofii sběru odpadů,“ připustil i další člen výpravy, předseda představenstva Plzeňské teplárenské Roman Jurečko. Dodal, že přesto byla japonská zkušenost pro delegaci cenná. „Vždycky je dobré vědět, kam se technologie ve světě ubírají,“ prohlásil Jurečko.

To potvrzuje i odborník na teplárenství a opoziční městský zastupitel Jiří Bis (ČSSD). „Důležité budou výsledky analýzy japonských zkušeností. Pokud vím, tak se dopředu mluvilo o tom, že právě moderní způsob pyrolýzy by mohl být zajímavý i pro spalovnu v Chotíkově,“ uvedl Bis.