„Jsem vášnivý turista. Pocházím z Českého ráje a vždycky jsme chodili na túry, na pěší výlety. I teď s rodinou, když chceme jet na dovolenou, tak ani ne k moři, ale radši vyrazíme do hor. Máme prochozené všechny české i slovenské hory, ale také slovinské Alpy. Prostě mám rád pěší turistiku,“ vysvětluje Michal Malátný, proč se stal společně s herečkou Jitkou Čvančarovou ambasadorem projektu Klubu českých turistů a České podnikatelské pojišťovny s názvem Česky pěšky.

V rámci třetího ročníku projektu se 53letý rodák z východočeského Jičína zúčastnil tradičního pochodu Přes tři hrady i pohádkové akce Po stopách kocoura Mikeše v Mnichovicích. Teď v sobotu se chystá na Třemošenskou padesátku. „S dětmi asi nedáme padesát kilometrů. Ale minule jsme ušli deset a děti to úplně krásně zvládly, takže to zkusíme znovu,“ tvrdil před pochodem Michal Malátný.

Prozradíte, která místa patří mezi vaše oblíbená?
Naše rodina pochází z Krkonoš, ty mám úplně nejradši a cítím se tam jako doma. Takže nejradši mám ty nejbližší hory.

Loňský ročník závodu Forestova šestka.
V Záluží se bude konat poosmnácté Forestova šestka

Je pro vás turistika i příjemným spojením pohybu a času stráveného s rodinou?Ano, je to ideální vzít děti na výlet. V Čechách máme spoustu krásných míst, je neustále co objevovat a vždycky se dá najít krásný výlet, kde jsme ještě nebyli. S rodinou je to fajn, ale občas vyrazím rád i sám, je to relax. Miluju houbaření a potom i ty momenty, kdy zabloudím a musím se z lesa vymotat. I když dneska s chytrými telefony je to mnohem jednodušší, ale já rád bloudím lesem (úsměv).

Kdy se vám něco podobného přihodilo?
Zrovna nedávno, u nás kousek od Jičína jsem šel o prázdninách na houby u obce Butoves, kde jsem měl pocit, že to odmalička znám. Ale ztratil jsem se a neměl u sebe telefon. Ten les naštěstí nebyl zase tak velký, na jednom konci jsem vylezl a trefil domů.

Máte z putování ještě nějaký jiný zajímavý zážitek?
Dobrodružné bylo, když jsme vyrazili s partou kamarádů do slovinských Alp. Byli jsme čtyři chlapi s dětmi a naplánovali jsme si dvoudenní přechod. Jenže cestou byla jedna skála utržená, museli jsme slaňovat, trvalo to strašně dlouho a nás zastihla noc. Nestihli jsme tak dojít na chalupu, kde jsme měli přespat, a museli jsme bivakovat v horách. Našli jsme srub pro horolezce, ale byl malinký, tak pro čtyři lidi a nás bylo deset… Děti strávily noc vevnitř, my chlapi venku. Samozřejmě začalo pršet, takže to bylo dobrodružství, na které nikdy nezapomenu.

Dětem se nové herní prvky líbí
Přívětivější Špitálský les. Dětské hřiště i promenáda s lavičkami

Máte nějaké vysněné místo, kde jste nebyl a kam byste rád vyrazil?Kamarádi mi doporučovali, že nejhezčí hory na světě jsou Altaj, ale tam to teď vzhledem k situaci nejde. To byl takový můj sen, třeba se mi jednou podaří si ho splnit.

Jak často se vám povede vyrazit na výlet?
To hodně záleží na tom, kolik mám práce, a to nebývá pravidelné. Někdy hrajeme hodně, jindy méně. Pak jsem třeba tři měsíce doma, a to je čas vyrazit. Naposledy jsme byli letos v létě s rodinou na Šumavě, kde jsme měli od kamarádů půjčenou chalupu a chodili jsme po okolí. Bylo to moc krásné, Šumavu taky miluju.

Míváte někdy svoje putování spojené i s nějakým koncertem?
Když máme koncert, tak to nedělám. Ani vlastně nechci, protože se soustředím na hraní. Neužil bych si to. Ale když se mi někde líbí, naplánujeme si tam potom výlet s rodinou.

On samotný koncert je asi dost sportovní výkon…
(usměje se) Pokud hrajete dvě hodiny, trošku sil vás to stojí. Ale oni vás lidi zpátky nabíjí energií. Když se koncert povede, je to relax.

Unikátní Faltusův most zatím čeká na repasi za zdí bývalé Škodovky.
Unikátní Faltusův most má sloužit pěším i cyklistům u Chotíkova od příštího roku

Když už jsme u toho sportování. Měl jste k němu od mládí kladný vztah?Jičín je hodně sportovní město. Dělal jsem branně turistický závod mládeže, byl jsem dokonce na mistrovství republiky. Myslím, že jsme skončili čtvrtí. Hrál jsem i košíkovou, ale na tu jsem byl tehdy malý, moc mě to nebavilo. No, a v osmé třídě jsem si koupil první elektrickou kytaru, veškerý sport šel stranou a věnoval jsem se divadlu a muzice. Až ve 30 letech mi došlo, že se musím začít hýbat.

Čemu jste se tedy věnoval?
Nejdřív jsem chodil hrát fotbal a potom na tréninky s boxery. Ne, že bych měl nějaký zápas, ale býval jsem jako sparring. Jenže to mi pak přišlo nebezpečné. Jednou jsem si narazil žebra a nemohl jsem zpívat, tak jsem pomalu začal s badmintonem. A když jsem zjistil, že náš baskytarista je v něm vynikající, rozjeli jsme to v Praze naplno.

Jak často chodíte hrát?
Poslední dva roky hrajeme s klukama z kapely docela pravidelně. Teď po prázdninách se to ještě nerozjelo, ale předtím jsme chodili třikrát týdně. Můžu říct, že jsem badmintonu propadl. Je to nádherná hra, nejrychlejší nemotoristický sport.