Za několik týdnů se otevře nová podzemní expozice v bývalé německé pevnosti. Proč se její zpřístupnění několikrát posouvalo, vysvětluje Trávníček v rozhovoru pro Deník. Stejně tak popisuje, jak daleko je jeho sen – sloni na Mži nebo jak by se mohl změnit lochotínský amfiteátr.

Kdy se otevře nová podzemní expozice?

Máme po kolaudaci stavby, která vznikala tři roky, a teď mají ošetřovatelé zhruba 14 dní na to, aby ji ´zazvěřili´, vyzkoušeli topení, elektriku, nasvícení a podobně. 27 června ji otevřeme návštěvníkům.

Termín už se několikrát posouval, původně mělo být hotovo už před dvěma lety. Proč došlo ke zdržení?

Termín se posouval se asi třikrát a vždycky z provozních důvodů. Stále vyplývaly drobné problémy, které se dolaďovaly. Například jsme přišli na to, že ještěrka by při současném umístění zářivek vůbec nebyla vidět.

Náklady v průběhu let také rostly. Na jaře jste žádali další dotaci od kraje i od města. Na kolik nakonec expozice Život v podzemí vyjde?

Od kraje jsme dostali milion, od města postupně 2/3 celkových nákladů. Celkové náklady teď vyčíslujeme, nepřesáhnou 29 milionů korun.

Co všechno najdou návštěvníci v bývalé podzemní pevnosti a zároveň sídle generálního štábu protiletecké obrany německé armády za druhé světové války?

Jde o multifunkční prostor. Hned u vchodu chceme připomenout původní účel – když spojenci nalétávali na Plzeň a bombardovali ji, z tohohle místa se řešily protiútoky.

Jak je pevnost velká?

Je tam kolem dvaceti míst propojených chodbami jako takové mraveniště. Jsou zde umístěny dobové fotografie a filmy i původní historické snímky před začátkem rekonstrukce. U vchodu je minimuzeum německé armády s exponáty, které se ke krytu vážou. Dokonce tady budeme promítat autentické filmy z osvobození Plzně.

Tohle je vojenská část, co ty další?

Jedna místnost připomene poválečné využití krytů. Bylo tu například StB, později civilní obrana, která si objekt zčásti přebudovala k obrazu svému. V budově i chodbách upravila chemické laboratoře a připravovala se na třetí světovou válku. A naposled pevnost patřila botanické zahradě, její zakladatel Miroslav Vaňousek tu měl sklady. Právě on zde bude mít svou místnost i s pamětní deskou, kde připomeneme jeho práci a význam.

Kromě toho tam ale mají být i zvířata, která ke svému životu nepotřebují denní světlo.

Ano, všechna zvířata, která po celém světě žijí v podzemí nebo jsou aktivní v noci. Ale jde o světově unikátní expozici v takovém rozsahu a ve spojení s historií tohoto místa. V expozici budou i ukázky paleozoologie a paleobotaniky. Co zde žilo a rostlo v prvohorách, druhohorách, jak se vyvíjel život – přesličky, kapradí, ale i trilobiti a živá příroda.

Co bude největším tahákem podzemí?

Obrovské mořské akvárium s loděnkami, což je taková chobotnička žijící v ulitě. Žije v Indickém oceánu a je to zajímavý mořský organizmus. V naší expozici už máme tři mořská akvária a v Akva-Teře na Palackého třídě další tři, ale ta jsou menší. Loděnky jsme zatím nikdy nechovali – jde o nesmírně zajímavý přírodní relikt. Žila současně s trilobity a přežila až do dnešních dní.

Co vstupné? Bude nějaký další poplatek?

Ne, pro návštěvníky zoo bude expozice přístupná zdarma. V recepci bude obsluha, kdyby chtěl někdo půjčit přilbu. A také bude hlídat všechno na kamerách – je to v podzemí a ledacos se může stát, je to adrenalin.

Před časem do Plzně přibyly žirafy a nosorožci, teď otevíráte podzemní expozici. Jak to vypadá se slony na Mži?

Je to pořád sen. Pokud je mi známo, podepsala se letos směna pozemků mezi městem Plzní a Pozemkovým fondem. My se budeme snažit získat dotace a expozice naprojektovat. Ten sen se krůček po krůčku stává reálnější, ale ještě hodně vody uteče, než budou v Plzni sloni.

Kolik je na tyto expozice třeba místa a peněz?

Jedná se asi o třináct hektarů nových ploch za silnicí, která vede podél zoo směrem k Radčicím. Na stavbu je ale třeba 150 až 300 milionů korun podle toho, na jaké úrovni budeme chtít expozici vybudovat. Teď necháváme zpracovat studii a probíhá změna územního plánu. Tajně věřím, že do pěti let by sloni v Plzni mohli být.

Když se rodilo slůně v Ostravě nebo gorily v Praze, byla z toho vždycky velká událost. Přímo ve výběhu byla kamera, která on-line přenášela dění na internet. Proč něco podobného nejde i tady v Plzni?

Jde to! Právě jsme spustili novou webkameru z Akva Tery, kde sedí krokodýlí samice na hnízdě a hlídá svá vejce. V budoucnosti rozběhneme několik dalších přenosů.

Co dalšího pro návštěvníky chystáte?

Předěláváme teď horní i spodní vchod. Chceme, aby tu lidé mohli zůstávat déle, proto děláme nové výstupy s turnikety. Návštěvníci tak budou moci zůstat v zahradě klidně až do osmi hodin.

Jak je to s lochotínským amfiteátrem?

Připravili jsme projekt rekonstrukce a v letošním roce bychom měli požádat o dvanáctimilionovou dotaci z EU. Bude tam pokračování environmentálního centra Lüftnerka, maximálně bychom tak amfiteátr využili pro ekologickou výchovu. Koncerty a jiné akce ale budou určitě pokračovat. A pokud bude zájem, i letní kino. Ovšem v jiné podobě.

V jaké?

Lavičky se zčásti opraví a zčásti zůstanou. Co se ale změní, je systém promítání. Doteď se daly pouštět filmy jen v létě v noci, ale o to už dneska není takový zájem. Za tři nebo čtyři miliony korun bychom tam proto dali velkoplošné obrazovky o rozměrech asi 13x6 metrů, které se dají využít na projekci i ve dne.

Opravdu zvířatům nevadí ty koncerty, které se v amfiteátru konají? Přece jen například Metalfest je přece obrovský nápor.

Určité procento hluku jde samozřejmě i do zoo, i když většina se táhne na Severní Předměstí. Pokud dostaneme dotaci, bude nový systém ozvučení. Zvuk se zalomí, opře se do strání a zůstane v amfiteátru. Pak by neměl rušit ani zoologickou zahradu ani lidi z Lochotína.

Čas od času se stane, že v plzeňské zoo i nějaké zvíře uhyne. Pokud si ale člověk chybějícího zvířete nevšimne, nemá šanci se o tom dozvědět. A to ani v případě, kdy zemře například gepard, žirafa nebo hrošík. Proč o těchto věcech zoo také nějakým způsobem neinformuje? Pak to zbytečně rozdmýchává různé pochybnosti…

Smrt patří k životu a nikdo se jí nevyhne. Ale my se smrtí nechlubíme a nechceme smrt zvířat medializovat. Návštěvníci to poznají sami, občas jim to i napíšeme na web. Možná je to špatně, možná dobře, nevím, ale tak to u nás zkrátka je.

Co považujete za největší úspěch, který se vám za šestnáct let ředitelování podařil?

Asi vybudování kolektivu lidí, týmu nadšenců, kteří jsou schopní dělat něco navíc, věnovat zoo svou energii. Vymýšlet nové expozice, pomáhat, dělat víkendové akce. To je největší deviza. A v tomhle týmu jsme přebudovali zoo. Z jedné z nejzaostalejších zahrad v republice, kde byla samá rezavá klec, téměř žádný pořádný odchov, jsme se vypracovali až na špičku. Jezdí sem návštěvníci z celé republiky, Slovenska, Německa, Holandska, Ameriky nebo i Japonska a Nového Zélandu. Troufnu si říct, že z osmdesáti procent je zoo už přebudovaná a krásná.