„O podobné akci jsem přemýšlel už před třemi lety, kdy jsem se seznámil s primářem hematologicko–onkologického oddělení Fakultní nemocnice v Plzni Vladimírem Kozou. Jsem rád, že se z nápadu stala konkrétní věc. Je štěstí, že můžeme někomu pomoci,“ míní Vetchý. Ten prý už dlouho čekal na vhodnou situaci, aby se sám zaregistroval. „Dnes mi to přišlo smysluplné,“ dodal herec.

Náborových večerů plánuje Nadace pro transplantace kostní dřeně ve spolupráci s dárci a vyléčenými pacienty z konktrétní etnické skupiny, pořádat více. „Transplantace kostní dřeně bývá při leukemii poslední nadějí na záchranu života. Nemocný musí najít včas vhodného dárce, který je nositelem stejných dědičných transplantačních znaků,“ říká členka správní rady Nadace pro transplantace kostní dřeně Mája Švojgrová. Kombinací těchto znaků jsou miliony, 〜v určitých národech se však specifické kombinace znaků opakují. Pro konkrétní nemocné se proto hledají dárci snáze ve vlastním národě nebo etnické skupině.

Romové jako etnická skupina drží většinou při sobě a o pomoci svému bližnímu příliš nepřemýšlejí. „Také je ale pravda, že se víc bojí. Bílému prostě věřit nebudou, musí si to říct mezi sebou, proto jsou tyto večery tak přínosné,“ vysvětluje Švojgrová.

Když už Romové vědí do čeho jdou, nezdráhají se pomoci. „Můj druh má v rodině bratrance, který onemocněl leukemií. Tehdy mu nikdo v rodině pomoci nemohl, neměl stejné znaky, zachránil ho ale cizí dárce a teď může plnohodnotně žít. Také chci někomu pomoci, i když se přece jenom trochu bojím. Za život to ale stojí,“ uvádí důvod, proč se k registraci rozhodla, sedmadvacetiletá Darina Klempárová ze Sokolova.

Herec nabídl kostní dřeň

Foto: DENÍK/Zdeněk Vaiz

K registru dobrovolných dárců kostní dřeně se v Plzni přidal herec Ondřej Vetchý. Krev si nechal odebrat jako první v úterý na Společenském večeru na podporu dárců kostní dřeně z romské etnické menšiny v restauraci U Pramenů na Roudné. „Chtěl jsem to udělat už dávno, čekal jsem jen na správnou chvíli a ta podle mě nastala. Strach z dárcovství nemám, na〜opak, jsem rád, že možná někomu zachráním život,“ řekl Vetchý. Celkem tak včera do registru přibylo 15 potenciálních dárců kostní dřeně.

Život mi zachránil brácha bez váhání

„Co bude s mými dětmi a manželkou?“ To byla první myšlenka šestadvacetiletého Kamila Horňáka z Nejdku u Karlových Varů, když se dozvěděl, že má leukemii.

„Vloni v březnu u mě začaly bolesti hrudníku, příznaky angíny a také jsem například nemohl zvednout pravou ruku. Šel jsem k lékaři, a když mi udělal rozbor krve, zjistil, že mám akutní leukemii,“ vzpomíná na nejhorší chvíli svého života Kamil. Lékař mu nabídl transplantaci kostní dřeně s tím, že po ní se jeho stav zlepší o sto procent. Vhodného dárce hledali lékaři nejdříve v Horňákově rodině.

Kamil Horňák (vpravo) se svými bratry. Petr (úplně vlevo) mu daroval svoji kostní dřeň.

Foto: DENÍK/Zdeněk Vaiz

„Měl jsem s bratrem shodné znaky, tak jsem o tom vůbec nepřemýšlel a na zákrok jsem kývl. Nemůžu říct, že jsem se nebál, ale je to přece můj brácha,“ přiznává 24letý Petr Horňák. Nakonec prý zjistil, že transplantace nic není. „Byl jsem v celkové narkóze. Sice jsem se dva dny nemohl pořádně hýbat, ale po odebrání kostní dřeně z pánve mi zbyly jen dvě malé tečky,“ dodává Petr.

Po pěti měsících rekonvalescence je Kamilovi už zase dobře. „Ještě to není jako dřív, ale jsem tady,“ usmívá se vyléčený pacient.