Grafik Petr Dvořáček z Plzně si odjakživa přál podívat se zblízka na safari. Kvůli tomu se dvakrát vydal do africké Keni. Návštěva země mu ovšem přinesla i zajímavý bonus v podobě výuky dětí etnika Masajů. K výchově malých Masajů se dostal shodou náhod.
„Ležel jsem na pláži na Fidži a potkal jsem tam dva Angličany, kteří učili děti v Africe. Zaujalo mě to, a když jsem se vrátil z ročního pobytu v Austrálii, řekl jsem si, že bych to mohl zkusit," vrací se k počátkům cestovatel a dobrodruh.
Nevadilo, že není vzděláním učitel. Ve škole pro Masaje měl na starosti děti, které se připravovaly na státní základní školu. Malé Masaje učil základy angličtiny a matematiky. „Budovu školy si Masajové pořídili díky výměně deseti dvanácti krav. Děti od čtyř do osmi let se učí čtyři až pět základních věcí, aby byly připraveny na vstup do základní školy. Složité to bylo v tom, že nešlo o jeden ročník, a děti tak byly ve výuce různě zdatné," vysvětluje Dvořáček s tím, že v Keni učil vždy čtyři týdny.
Podle něj se vzdělanost etnika zvyšuje. Starší generace se stále stará o chov koz a ovcí, ale mladší se už prosazuje na středních školách. „Ve vesnici, kde jsem byl, měli pouze dva lidé střední školu," říká.
Z evropského pohledu se zdá nepochopitelné, že děti chodí denně do školy i tři čtvrtě hodiny. Život a podmínky Masajů přirovnal k Evropě před 200 lety. Přesto by některé prvky této civilizace vyměnil za naše. „Byl tam úžasný klid, žádná elektrika, telefon," vypráví.
Hůře snášel pobyt v příbytku ze dřeva a hlíny nebo omezené možnosti nákupu. Nejbližší město s obchodem bylo od vesnice 25 kilometrů „Když jsem přiletěl do Nairobi, náčelník komunity mi doporučil, abych si nakoupil zásoby jídla," vzpomíná Dvořáček, který v sobotu v Plzni přednášel na Cestovatelském festivalu.