Transporty vypravované z hlavního plzeňského nádraží odvezli během druhé světové války 10 tisíc mladých lidí na nucené práce do tehdejšího Reichu nebo zemí obsazených nacistickým Německem.

„Odjížděli jsme v lednu 1943 z míst, kde je teď druhé nástupiště. Vůbec jsme nevěděli , co nás čeká, kam jedeme. Mluvilo se tom, že to bude na rok, oficiálně to ale nebylo nijak časově ohraničeno,“ vzpomíná na dlouhé odloučení od rodiny dnes 86letý František Herget. Tehdy 20letý mladík nakonec skončil v Mnichově, domů se dostal natrvalo až po konci války, tedy po téměř dvou a půl letech. „Pracoval jsem ve vojenském skladu. Za tu dobu jsem přijel za rodiči jen jednou a to bylo ještě načerno,“ prozrazuje odvážný počin Herget.

V lednovém transportu směřujícím do bavorského města tehdy bylo 150 mladých lidí. Včera se už pietní akce zúčastnili pouze tři přímí účastníci. „To víte, nejsme už nejmladší. Naživu je ještě 24 lidí z této skupiny. Většina ale volala, že nemůže přijet,“ připomíná starý pán, který celou poválečnou dobu setkání ´mnichovské´ skupiny organizuje. V Plzni byly vypravovány transporty na nucené práce už od roku 1939, největší počet mladých lidí odjel v roce 1943 a v druhé polovině roku 1944.

Hergeta nyní trápí počínání pravicových radikálů. „Je nepochopitelné, jak lidé rychle zapomínají. Když vidím pochody extremistů, těžko se s tím smiřuji,“ dodává Herget.