„Rozhodně by nešlo o žádný Temelín ani Fukušimu, protože tam se vozí palivo a probíhá proces výroby jaderné energie z provozu jaderného reaktoru," prohlásil generální ředitel PT Tomáš Drápela.

S tím se v Plzni nepočítá. Teplárenský reaktor by nebyl klasickým bokem, který se používá u jaderných elektráren. „Šlo by vlastně o jakousi baterii, která by se přivezla na autě, napojila by se a nějaký čas, osm deset dvacet let by běžela," vysvětlil Drápela. Na studii už spolupracuje městská teplárna s výzkumníky v Rusku, kde první podobné zařízení o výkonu 200 MW funguje od roku 1966 ve 130tisícovém Dimitrovgradu, což je město asi 800 kilometrů od Moskvy.

Teplárna je zatím ve fázi, kdy hodlá připravit ve spolupráci s Rusy studii proveditelnosti. Ta by měla podle sítí a výkonů určit typ, bezpečnostní požadavky i umístění v teplárně nebo na okraji města. Studie se má zpracovávat asi rok a doporučí Plzni optimální variantu. „Pokud by se to mělo někdy realizovat, tak se musí za Státním úřadem pro jadernou bezpečnost,"uvedl technický ředitel PT Jiří Holoubek.

Vzhledem k tomu, že v ČR zatím žádný takový projekt neexistuje, není pro něj připravena ani legislativa, ani žádná bezpečnostní pravidla.

Podle ředitelky Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dany Drábové se o projektech jaderných tepláren uvažovalo už v 80. letech min. století a Plzeň byla už tehdy velmi aktivní. „Malé modulární reaktory mají budoucnost. Státní dozor bude ale pro jejich schválení požadovat, aby dané zařízení bylo licencováno v zemi původu a referenční zařízení bylo pokud možno v provozu. Vzhledem ke stavu připravenosti se nedá předpokládat, že by byl dostupný projekt k dispozici během nejbližších 15 let," uvedla Drábová.

Tomáš Drápela upozorňuje na to, že za 20 let dojde uhlí jako hlavní zdroj, plyn je drahý a topení jen biomasou nebo komunálním odpadem ve spalovně nebude Plzni stačit.