Na srpen 1968 vzpomíná Marta Dolejšová z Plzně jako na dobu, kdy se hodně bála o svého tátu. Její otec Miroslav Štika se tehdy podílel na vydávání ilegálních novin Pravda a rodina o něm neměla několik dní žádné zprávy.

Miroslav Štika pracoval v tehdejší Pravdě v oddělení publicistiky. Redakce sídlila na rohu Husovy a Kovářské ulice. Když přišli 21. srpna Rusové, čekalo se, že se tu bude dít něco podobného jako v Praze, kde už obsazovali redakce a rozhlas. Tehdy se dohodla malá skupina publicistů a část redakce Pravdy prostě odstěhovali. Její oficiální část zůstala, kde byla, a očekávala obsazení. Jen pár redaktorů se schovalo, odešli do ilegality.

Marta Dolejšová dcera novináře Miroslava Štiky, který se v srpnu 1968 podílel na vydávání ilegálního vydávání novinového deníku Pravda.Zdroj: Repro potvrzení o politické perzekuci

A navzdory tomu, že oficiální redakce i tiskárna byly obsazeny a hlídané, vydávali ilegální mimořádnou Pravdu. „Ani my, rodinní příslušníci, jsme tehdy nevěděli, kde jsou. Ukryl je tehdejší ředitel hotelu Slovan do pokojů, kde přebývali a pracovali. Pamatuji se, že jednou k nám přišla nějaká dívčina a vzala pro otce čisté prádlo,“ vzpomíná Dolejšová a dodává, že to byl husarský kousek. Pravdu rozváželi dobrovolníci auty, popeláři, pekaři. Rozvážel, kdo chtěl a mohl. Byl to poslední nezávislý tisk po 21. srpnu, který ještě vycházel… Tisklo se navzdory tomu, že tiskárna byla hlídaná. Vzadu probourali zeď a vydistribuovali celé vydání Pravdy do aut.

Najednou se objevila po Plzni. Nevědělo se odkud. V redakci nebylo nic. V tiskárně taky ne.

„Mně bylo 17 let a s maminkou jsme měly šílený strach, že přijdou tátu hledat. Hledali je, samozřejmě. Tak to trvalo několik dní. Když se situace trochu zklidnila a Rusové se z Plzně stáhli, rádoby se vše vrátilo do starých kolejí. Lidi se vrátili do práce, vycházely noviny. Ještě do konce roku to vypadalo docela dobře, ale pak začalo přituhovat. Začala normalizace a prověrky, při nichž si většina lidí nasypala popel na hlavu, řekli, že byli pomýlení. Stali se z nich normalizátoři. A můj otec společně s těmi, kteří se v roce 1968 ´provinili´, byli z práce vyhozeni,“ uvádí Dolejšová. Její otec pak velmi složitě hledal práci. Například jako obchodník musel skončit, mnohde ho nechtěli vzít vůbec. Pak našel místo jako skladník ve Stavivech, dělal ve Škodovce.

Marta Dolejšová dcera novináře Miroslava Štiky, který se v srpnu 1968 podílel na vydávání ilegálního vydávání novinového deníku Pravda.Zdroj: Repro z vydání 22/8/1968

„Po roce 1989 dostali tito lidé, kteří vydávali ilegální Pravdu, výjimku. Sice už byli v důchodovém věku, ale mohli se do novin vrátit a tři roky pracovat. Otec toho využil, přesvědčili ho,“ uzavírá Marta Dolejšová s tím, že její táta poté psal jako nezávislý novinář. Zemřel v roce 1994, v Plzeňském deníku mu vyšel nekrolog.

Fotograf Jiří Plzák s knihou Plzeň v srpnu 1968.
Pořád u nás existuje spousta lidí, kteří chtějí druhým znepříjemňovat život