Ve frontě před vysílacím pracovištěm stojí se svojí manželkou Lenkou a dvěma dětmi i dvaatřicetiletý Martin z Plzně. „Chceme vidět živé vysílání, hlavně děti, aby viděly, jak to funguje. Doma rádio posloucháme, ale hlavně Radiožurnál, kvůli zprávám a taky proto, že je tam málo reklam,“ říká Martin.

Velký zájem, především mezi staršími návštěvníky, je i o Rozhlasové muzeum, kde největší pozornost budí sbírka historických radiopřijímačů a staré reportážní techniky. Zajímavý je i přehled vývoje záznamových nosičů, od voskových válečků, přes magnetofonové pásky, gramodesky, CD až po současnost. V jednom z nahrávacích studií je mimo jiné k vidění výstava hudebních textů s co největším počtem slov obsahujících hlásky „sto“. Vzhledem ke stoletému rozhlasovému výročí je napsaly některé osobnosti české populární hudby. Všechny stojí rozhodně za přečtení, protože mezi autory jsou i taková jména jako Jiří Suchý, Jaromír Nohavica nebo Ivo Jahelka. Ostatně všechny zhudebněné texty tam znějí ze záznamu v provedení svých tvůrců.

Zatímco uvnitř rozhlasové budovy je to jako v úle, venku v přilehlém parku sledují lidé doprovodný program. Na vyvýšeném jevišti se střídají hudební skupiny, rozhovory se známými osobnostmi nebo taneční vystoupení. Největší aplaus sklízí se svými vtipnými texty a průpovídkami Pepa Fousek, ale diváci se dobře baví i u vystoupení folklorních souborů Meteláček a Úsměv, Žongléros ansámblu, školy stepu nebo zumby.

„My už sem pravidelně chodíme už asi deset let, vždycky je to tady super. Dneska chceme vidět hlavně Antonína Procházku, protože máme rádi jeho film Celebrity s.r.o. Prostě Český rozhlas Plzeň je naše oblíbená stanice,“ říká čtyřiasedmdesátiletá Plzeňačka Olga Braunová, která přišla na Den otevřených dveří se svým mužem Petrem a vnukem Johanem. „Za rok přijdeme určitě zase,“ dodávají všichni unisono.

Tanec, zpěv i rozhlasová technika. Lidé slavili s rozhlasem 100 let | Video: Bouda Pavel