Svou duši léčí divadlem. Představení je osobní zpovědí

Úryvek z chystaného divadelního představení není smyšlený, je reálnou situací, kterou Hanka prožila. Před 13 lety začala navštěvovat spolek Krystal, sdružující lidi s duševním onemocněním. A zapojila se do dramaterapie, již vede režisérka Blanka Josephová-Luňáková. Teď společně s dalšími členy i příznivci Krystalu zkouší na jarní premiéru. Tématem nového kousku je hra v různých podobách a skládá se ze skutečných příběhů jednotlivých aktérů.

Hanka

Kdy si život dramaticky zahrál s Hankou? V 25 letech se rozešla s tehdejším přítelem a její svět se zhroutil. „Nedokázala jsem se s jeho odchodem vyrovnat. Všude jsem ho viděla. Tak mi chyběl, že jsem měla pocit, jako by byl opravdu vedle mě. Trpěla jsem úzkostmi a začaly se projevovat deprese," vyprávěla.

close info Zdroj: DENÍK/Zdeněk Vaiz zoom_in V té chvíli nebyla schopná nahlédnout vážnost situace. Rodina ji odvezla na psychiatrii, kde strávila dlouhé tři měsíce. Nejhůře snášela odloučení od svého pětiletého syna. Lékaři Hance diagnostikovali schizoafektivní poruchu, jež se u ní projevuje stavy depresí i mánií. Začala brát léky a chodit na terapii. Chtěla ale fungovat jako předtím. „Byla jsem mladá a cítila jsem, že musím pracovat. Nechtěla jsem zůstat doma. Postupně mi paní doktorka snižovala dávky léků, deset let jsem je vůbec nebrala a fungovala bez problémů," uvedla. Pak ale přišel další vztahový krach a s ním i psychický propad. Právě tehdy chtěla spáchat sebevraždu. „V té chvíli jsem si ale řekla, že to musím zvládnout a neskončit. Najít v sobě vnitřní sílu," sdělila.

Překonala další ataky deprese i mánie. Chce bojovat i s roztroušenou sklerózou, kterou u ní lékaři objevili před necelým rokem. „Svědčí mi být mezi lidmi. Tolik totiž nepřemýšlím o svých problémech. Cvičím, chodím na arteterapii, hraji divadlo…" vyjmenovala.

Hanka považuje „Krystaláky" (členy sdružení) za svou druhou rodinu. „Můžu se s nimi bavit o tom, co prožívám. Mají pro mě větší pochopení a vědí, o čem mluvím," doplnila. V Krystalu našla kromě přátel i partnera Jirku, vedoucího spolku. A tak některé připravované scénky jsou jak vystřižené z jejich domácích dialogů.

Jednu ostrou výměnu názorů teď oba předvádějí. Jirka nasupeně přichází k polici a přerovnává hrníčky. „Sakra! Proč je to tady takhle přeházené. To v tom nemůže být nějaký pořádek?!" lamentuje. Hanka se pustí do stejné bitvy. „Prosim tě, vždyť máš kuchyň jako laboratoř!" naráží na původní Jirkovo povolání laboranta a strategicky odvádí jeho pozornost jinam: „Jdi raději vařit!" Jirka po chvíli kapituluje.

Světlana

Na pořadu je další krátké vystoupení, ve kterém figuruje Světlana. V ruce drží mobil se zprávou: „Ahoj, jak se máš? Číslo jsem dostal od tvé kamarádky. Jsem svobodný, bez závazků, finančně zajištěný. Určitě bychom se k sobě hodili. Pavel." „Nemám zájem. To je nějaký omyl, mé kamarádky moje číslo cizím lidem nedávají," ubezpečuje se. Tentokrát se ale spletla. Její kamarádka Domča totiž domluvu porušila. Světlaně někdo volá. Naštvaně přijímá hovor a tajnému ctiteli chce vynadat. Na druhém konci se ale ozve distributorka firmy Mary Kay. V tu chvíli ji napadá skvělá myšlenka, jak se otravného nápadníka zbavit. Předává číslo na Pavla distributorce. Ta neváhá a ihned kontaktuje potenciálního zákazníka. Po zvednutí sluchátka spustí: „Nabízíme kosmetiku řady Mary Kay, tentokrát s padesátiprocentní slevou. Nabízíme krémy – denní, noční. Parfémy – vůně sladké i jemně kořeněné…" pokračuje s nabídkou.

Světlana se odvaze odmítat lidi a říkat jim svůj názor musela naučit. Odmalička byla spíš uzavřenější a bázlivější. „K depresím jsem měla sklony už v dospívání, ale poprvé se u mě projevily až kolem pětadvaceti. Končila jsem školu a osamostatnila se od rodiny. Předtím jsem neměla příliš možnost být samostatná, najednou toho na mě bylo hodně," vzpomínala na období, kdy dokončovala pedagogickou školu. Prožívala silné pocity beznaděje, smutku, byla abnormálně unavená.

Pak absolvovala „lékařské kolečko". Kvůli vážné diagnóze byla hospitalizována na psychiatrii. „To bylo hrozné období. Nerada se k němu vracím. Doktoři zjišťovali, jaké léky mi zabírají, takže mi dlouho dobu bylo opravdu strašně," přiznala Světlana. Stejně jako Hanka začala brát léky, chodit na terapie a také do zaměstnání. „Na částečný úvazek jsem pracovala v Krystalu. Zalíbilo se mi tady a postupně jsem se zapojila i do jejich aktivit," uvedla nesměle.

Kuráž si dodávala hlavně před tím, než vstoupila na jeviště při své první premiéře. „Myslela jsem, že tam vůbec nepůjdu, ale nakonec jsem to prolomila. Kvůli nemoci jsem měla tři roky pauzu. Teď znova zkouším," poznamenala odhodlaně.

Péťa

Zato Pétě odhodlání nechybí. Do výzev se vrhá po hlavě. Když ji režisérka Blanka před šesti lety oslovila, zda by v divadle vypomohla, protože dva členové týmu odcházejí, souhlasila. Péťa oceňuje, že na scénáři se podílí každý. Součástí přípravy jsou domácí úkoly na určité téma. „Je to dobré zamyšlení se nad životem. Člověk si zašátrá ve svém nitru. Srovná si myšlenky nebo si vzpomene na momenty, lidi, kteří by jinak na povrch nevypluli," zhodnotila Péťa.

Když si měla vybavit situaci, při níž občas nasadí masku a hraje někoho jiného, nemusela však přemýšlet dlouho. Ostatním ji teď sebevědomě předvádí na zkoušce.

close info Zdroj: DENÍK/Zdeněk Vaiz zoom_in Přijde domů, najde suchou kytku. „To je pořád stejný…," naoko si posteskne. „Martino, pojď dolů!" zakřičí nahoru do patra. Péťa lamentuje a dceři vyčte veškeré nesplněné úkoly. Naštvání ale jenom předstírá, aby donutila dceru k činu. „Ta beruška, ta se asi nezmění," doplní láskyplně.

Z původní krátké výpomoci se nakonec stala dlouholetá spolupráce. Péťa v Krystalu zůstala. „I pro mě je to vlastně rodina. Věci, které se tady naučím, se mi hodí třeba při koncertech, které uvádím. Navíc je to místo, kde si můžu odfrknout," řekla muzikantka.

Ona sama sice duševní nemocí netrpí, ale její blízká kamarádka si v depresi sáhla na život. „Když jsem studovala na konzervatoři, byly jsme taková dvojka. Hrály jsme spolu dlouhá léta. Pak u ní propukla nemoc, která skončila tragédií," pronesla s lítostí. Právě díky této zkušenosti má pro „Krystaláky" větší pochopení. „Vím, že potýkat se s nemocí je hodně těžké. Ostatně všichni jsme tak trochu na stejné lodi. Každý z nás si vlastně nese nějaký kříž, má nějakou třináctou komnatu," zdůraznila.