Jejím tvůrcem a zakladatelem je experimentální fyzik původem z Plzně Bohumír Mike Plaček. Plánuje, že špičkoví odborníci se v Rabštejně budou kromě kosmického záření zabývat fyzikou elementár-ních částic a solární fyzikou. RabstejnLab, jak se pracoviště nazývá, bude napojena na celosvětovou síť specializovaných laboratoří, třeba v Itálii, Americe či ve Švýcarsku.

Myšlenka vybudovat astrofyzikální observatoř v Rabštejně, odkud pocházeli Plačkovi předci, poprvé vědce napadla už v roce 1996. Kvůli technickým problémům ale projekt pozastavil a obnovil až před rokem a půl. „RabštejnLab je založen na mé celoživotní zkušenosti z oboru experimentální fyziky, zejména detekce neutronů a detekce obtížně detekovatelných částic, a kosmického záření. Chtěl jsem ze zahraničí přinést domů něco velmi cenného pro mladou generaci fyziků," odůvodnil své rozhodnutí Plaček. V ústavu, který je v Čechách jediný svého druhu, má tři základní plány.

Co je neutrino
Rodina částic, které nemají elektrický náboj a vykazují oscilace, při nichž se mění jejich hmotnost. Vzniká při jaderných reakcích, např. rozpadech atomových jader. Protože nemá elektrický náboj, nepůsobí na něj elektrické pole a prakticky ani gravitace. Proto je velmi těžké jej vůbec detekovat. Přesto se předpokládá, že tvoří převážnou část našeho vesmíru v podobě takzvané temné hmoty.

V prvé řadě tam chce instalovat teleskop do už postavené kopule. Kromě astronomických pozorování se dalekohled bude používat dokonce k detekci Čerenkovského záření, jež je průvodním jevem výskytu neutrin velmi vysoké energie. „Přístroj se skládá ze čtyř metrových zrcadel. Každé z nich bude samostatně snímat stejné místo na obloze. Jde o takzvanou koincidenční metodu, kterou aplikuji poprvé pro astrofyzikální účely" popsal.

Další pozoruhodností je rychlost otáčení kopule. Celá konstrukce se během čtrnácti vteřin otočí o sto osmdesát stupňů. „Byl to jeden z důležitých požadavků při stavbě. Je totiž potřeba rychle zareagovat, pro zachycení spršek Čerenkovského záření, které vznikají na obloze zcela náhodně a mají velmi omezené trvání, dokud efekt na obloze panuje," vysvětlil Plzeňan.

Podobné teleskopy se zatím připravují pouze na třech místech světa, a to v Americe, Japonsku a ve Španělsku. K nim se po spuštění připojí právě Rabštejn nad Střelou. Aparatura by měla být hotová zhruba v červnu.

RabstejnLab bude spolupracovat s dalšími 16 neutrinovými laboratořemi, například v italském Gran Sassu, švýcarském CERNu, Peru, Španělsku nebo v kanadském Vancouveru.

V budoucnu plánuje Plaček seznámit s odbornou činností také veřejnost. Před observatoř chce umístil plátno, na nějž se bude promítat obraz z teleskopu. Součástí observatoře budou také laboratoře.

„Pracoviště bude soběstačné ve výrobě fotoelektrických povlaků pro detekci záření v různých spektrálních oblastech. Bude zde využita speciální technologie na bázi stabilních izotopů. To také souvisí s druhým směrem projektu, tedy oblastí solární energie. Konkrétně půjde o výrobu solárních parabolických koncentrátorů novou technologií, což by mohlo projekt financovat," dodal.

V Rabštejně nad Střelou vznikne také vydavatelství orientované nejen odborně, ale i publicisticky. K tisku je v současnosti připravena kniha Život fyzika od zakladatele ústavu.

Fyziku ho učil nositel Nobelovky I. M. Frank


 v observatoři v Rabštejně nad Střelou

Pokud chvilku hovoříte s experimentálním fyzikem Bohumírem Mikem Plačkem, máte dojem, že tolik zkušeností a zážitků se snad ani do jednoho života nevejde. Už v době vysokoškolského studia se podílel na založení katedry jaderné fyziky v Praze. Odborné zkušenosti získal třeba u nositele Nobelovy ceny Ilji Michajloviče Franka, ale i dalších neméně významných osobností fyziky. Po letech strávených v zahraničí se však vrátil do rodné země a v Rabštejně nad Střelou založil observatoř.

Co vás motivovalo jít studovat právě Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze?
Už od mládí, od svých dvanácti let, jsem se zajímal o astronomii a přírodu obecně. Vliv na mě měl můj dědeček po maminčině straně Bohumil Šiml, který byl hajným u Metternichů v Plasích, a jeho bratr, který byl lesníkem u Lažanských na Novém Dvoře u Rabštejna. Právě ve dvanácti letech jsem se stal členem Astronomické společnosti v Plzni (hvězdárna se nacházela na Slovanech v budově porodnice). Tu vedl Bohumil Maleček – můj celoživotní přítel. Projektoval se mnou observatoř v Rabštejně až do své předčasné smrti. Rozhodující vliv na můj život měl později můj učitel matematiky a fyziky František Veselý, ten oslepl a nemohl přednášet, tak odešel do Plzně jako gymnaziální profesor fyziky a matematiky. Vybral si mě v kvartě, dojížděl jsem k němu z Bílé Hory, kde jsem tehdy bydlel, abych mu četl cizojazyčné odborné matematické knihy. Tehdy jsem uměl německy a anglicky. Anglicky jsem se naučil od amerického důstojníka, který u nás od roku 1945 do 1946 bydlel.

Od matematiky jste zběhl k fyzice. Měli na to vliv až univerzitní profesoři Vilém Kunzl a Václav Petržílka, s nímž jste se později podílel na vzniku katedry jaderné fyziky?
Původně to byla mimo astronomie právě matematika, zejména topologie, která mě zaujala. Profesor Veselý byl činný v Jednotě matematiků a fyziků a přítelem Eduarda Čecha, našeho nejvýznamnějšího světoznámého matematika, u něhož jsem studoval na MatFyzu topologii a soukromě ho navštěvoval. Právě on mě nakonec zaměřil na fyziku, a sice na experimentální fyziku. Asistentem jsem se stal u profesora Kunzla už v posledním roce studia. Tady si mě vybral profesor Petržílka jako spolupracovníka v nově zakládané katedře na nové fakultě. Stal jsem se asistentem a také tajemníkem katedry.

Bohumír Mike PlačekPostgraduální studium jste strávil v Moskvě u nositele Nobelovy ceny profesora Ilji Michajloviče Franka. Co pro vás tato spolupráce znamenala?
Když jsem v roce 1958 byl vyslán na dva roky do Moskvy k profesoru Frankovi, seznámil jsem se tam také s dalšími nositeli Nobelovy ceny Pjotrem Leonidovičem Kapicou a Lvem Davidovičem Landauem, kterému jsme říkali Dau. Frank, který byl mým vedoucím, byl nesmírně citlivý člověk židovského původu. Všichni tři byli židi… byli velmi zvláštní v tom dobrém slova smyslu, nesmírně přemýšliví, tak trochu se vznášeli nad světem. V našich diskuzích ve mně dokázali probudit to, co je správné, a byli zároveň velmi citliví. Měl jsem opravdu obrovské štěstí a velmi mi pomohli. V roce 1962 už jsem do Moskvy dojížděl jenom na konzultace, a to právě na ústav Kapici a Franka. Byl jsem přítomen těsně po Landauově havárii v lednu 1962, později jsem ho navštěvoval v Moskvě, na léčení v Karlových Varech roku 1966, až do jeho smrti, kdy jsem však už byl v Anglii (1967-70) u ICT na školení o velkých počítačích.

V Lebeděvově fyzikálním institutu jste se spřátelil také s Brunem Pontecorvem, kterému jste překládal některé texty do angličtiny. Jednalo se o kontroverzní osobnost, jež bývá některými označována jako sovětský špion. Vy jste ho poznal zblízka, jaký je váš názor?
Bruno Pontercorvo byl mimořádná osobnost, velmi milý a lidský člověk. O tom, že byl poskytoval nějaké tajné informace, velmi pochybuji, poněvadž neměl mimo krátkého pobytu ve fyzikálních laboratořích v Harwellu v Anglii na žádné podobné pracoviště přístup. V Harwellu však žádné tajemství v té době známé nebylo. Rusům mohl předat pouze svoje vlastní znalosti, ve kterých byl zcela rovnocenný se svým kolegou Enricem Fermim a v otázce muonů – hypotetických částic, které budou teprve objeveny, byl jednoznačně on sám před celým světem. Takže za vinu mu lze klást pouze to, že jim svoje vlastní znalosti dával k dispozici. Byl také za ně navržen na Nobelovu cenu, kterou ale nedostal kvůli zákroku americké vlády u nobelovské komise. Označovat ho za „špiona" je velmi hloupé! Bruno Pontecorvo byl největším znalcem neutrina a předpověděl jeho oscilaci.

Observatoř v Rabštejně nad StřelouV roce 1968 vám byla zakázána veškerá vědecká činnost, znemožněn přístup do vašich laboratoří, začal jste se věnovat počítačům. Nicméně později jste „tajně" založil firmu v Holandsku, prostřednictvím níž jste „prodával" české vědce do ciziny. Jak vás zrovna tahle myšlenka napadla, nebál jste se riskovat?
Období po mém návratu do ČR, kdy jsem byl obviněn z velezrady náčelníkem správy automatizace MV, nechci probírat, poněvadž bych musel obvinit mnoho žijících osob, a to neudělám. Tuto část života jsem vymazal. Stal jsem se jiným člověkem. Od roku 1975, kdy bylo ukončeno díky zákroku Josefa Lenárta moje vyšetřování, jsem byl zaměstnán na Mechanizační ústředně zahraničního obchodu jako poradce pro počítače. Přednášel jsem na ČVUT u profesora Baldy operační systémy velkých počítačů. V roce 1978 pro mne na Polytechně byl s pomocí Barčáka a zejména vzácného člověka jeho prvního náměstka Bursy vytvořen útvar na vývoz know-how a softwaru pod názvem POLYSOFT. Zde jsem rozvinul širokou spolupráci se zahraničními vývojovými firmami na Západě, kterým jsme „prodávali" mozky. Tím jsem se jakýmsi nedopatřením stal i já a v roce 1984 se za mnou do Nizozemí dostala i moje rodina. V zahraniční jsem založil s holandskými přáteli společnou firmu COMPUSOFT, která dodávala software nizozemským firmám. Jednalo se o programování v assembleru, kde je velký nedostatek programátorů. Později jsem COMPUSOFT prodal a založil si novou firmu AD-Systems &Technologies, kterou mám až dosud.

Působil jste v Americe, Rusku, Anglii, Švédsku i Holandsku, kde jste dostal druhé občanství. Z jakého důvodu jste se nakonec vrátil do České republiky a usadil se v Rabštejně nad Střelou?
Celou svou zahraniční kariéru jsem se připravoval na zahájení výzkumu v oboru nové fyziky. Tuto myšlenku mi podsunul Bruno při našich společných setkáních. Jedná se o nový typ experimentů a nových matematicko-pravděpo-dobnostních metod detekce „náhodných" jevů. Celou tu dobu jsem soustřeďoval technologické znalosti i finanční prostředky. Celá ta příprava se bohužel dost protáhla kvůli nejrůznějším problémům z minulosti.

Ještě před několika lety jste nemohl kvůli dohodě o mlčenlivosti vůbec mluvit o své práci. Za několik dní vám vyjde kniha. Přečtou si v ní čtenáři něco z dosud utajených informací?
Ano, ale ne tolik, kolik bych chtěl. Musím ještě určité citlivé informace stále konzultovat.