„Výtvory, které po nějaké době obstojí nebo je s odstupem času považuji za přínosné a dále prezentovatelné, si nechám. Zbytek vyhodím nebo recykluji," přiznal muž zabývající se ilustrací a grafikou, jenž vystavuje od středy v Galerii Ladislava Sutnara.

Bedřich se věnuje technologiím sítotisku a kamenotisku, jeho bratr Jan zase hlubotisku. Loni v létě společně udělali dvacet barevných reliéfů pro Libeňskou synagogu v Praze. Inspiracím jim byla orientální tematika. První část byla geometricky abstraktní, druhou polovinu tvořila stylizovaná figurální kompozice. Po ukončení expozice se však dochoval pouze zlomek.

„Vzal jsem kladivo a většinu jsem roztloukl. Kromě toho, že by se mi všechna díla ani nikam nevešla, jsem materiál použil pro další práci," vysvětlil pedagog působící na umělecké fakultě plzeňské vysoké školy. Autor tedy použil surovinu pro další soubor, který se od uvedeného značně liší. Jde o kombinaci tmavých plošných tvarů (stínů).

Součástí představených artefaktů jsou také kamenotisky. Právě v nich se silně promítá umělcova záliba – zahradničení.

„Rád pracuji venku, třeba stříhám stromy," uvedl litograf pocházející z Pelhřimova, jenž v současnosti žije ve Zruči, obci na sever od Plzně.

Jedno z výtvorů, které mohou návštěvníci zhlédnout v Galerii Ladislava Sutnara, je vlastně ohlédnutí za loňským nepříznivým rokem.

„Jmenuje se zahrádkářův sen. Vidíte na něm různé broučky, mšice nebo slimáky. Právě oni minulé léto zlikvidovali většinu úrody, což byl zlý sen každého pěstitele," ozřejmil. Inspiraci v přírodě a v prostoru, který člověka obklopuje, lze vyčíst rovněž z nedávno vzniklého souboru. „Jedná se o staré dřeviny, stromy mající schopnost regenerace," uzavřel.

Co je litografie
Při jejím objevení roku 1796 sehrála roli náhoda. Pražský rodák Alois Senefelder (1771 – 1834), autor divadelních her žijící v Mnichově, vkládal naději do nové hry. Jeho známý knihkupec byl ochoten hru vydat, ale jen pokud bude vytištěna včas. Tiskárna termín nedodržela a Senefelderovi zbyly dluhy. Zoufalý Senefelder se pak zabýval utkvělou myšlenkou objevit nový způsob tisku. Nachomýtla se šťastná náhoda. Kdosi napsal seznam prádla mastným inkoustem na čistou desku solenhofenského vápence, kterou Senefelder používal k tření barev. Alois si všiml zvláštnosti: mastný text se zatáhl do povrchu vápence. Zkusil kámen zaleptat roztokem kyseliny dusičné v klovatině a po naválení tiskařskou barvou se podařily věrné otisky.