„Solení komunikací je velký problém. Často můžete vidět rezaté jehličnany podél silnic, to je právě důsledek solení. Jehličí je sežehnuté,“ uvádí Jan Kaňák ze Správy veřejného statku města Plzně. Podle něj záleží hlavně na vzdálenosti porostu od komunikace a také na hustotě provozu.

„Více trpí nízké stromy, na něž odstřikující sůl se sněhem dosáhne,“ dodal Kaňák.

To, že sůl ohrožuje zejména jehličnany, potvrzuje i vedoucí odboru životního prostředí Městského úřadu Nýřany Petr Hauer. „Listnaté stromy na zimu shodí listí, ale jehličnany potřebují kvůli jehlicím vody více. Může se stát, že stromy kvůli soli odu〜mřou, zejména v údolích, kde voda špatně odtéká,“ vysvětluje Hauer, podle něhož se podobný případ řešil v minulosti například u silnice mezi Plzní–Bílou Horou a Zručí.

Alternativa pro solení však žádná není, proto se podél silnic vysazují odolnější druhy listnatých stromů, popřípadě jehličnatá černá borovice.

Netrpí však jen stromy. „Zemědělským plodinám škodí chlór i sodík a to obojí v posypové soli najdeme. Proto je jasné, že pásy podél silnic vykazují o něco nižší úrodu,“ říká předseda Kralovické zemědělské Václav Švarc.

Zatímco rostlinstvo podél silnic je solí velmi ohroženo, mořské vody ve studních a v řekách se prý bát nemusíme. V blízkosti zdrojů pitné vody se podle Hauera solit nesmí a v řekách se vzhledem ke zvýšenému průtoku při oblevě sůl odplaví velmi rychle a působení na vodní živočichy není dlouhodobé.

Navíc není její koncentrace extrémně vysoká ani při letošním nadprůměrném solení. „Pokud by všechen sníh roztál během dvou dní a posypová sůl se dostala do Berounky, koncentrace chloridů by se oproti letnímu stavu zdvojnásobila na přibližně 50 mg na litr,“ uvádí biolog z Povodí Vltavy Jindřich Duras. I tato hodnota je však hluboko pod kalamitním stavem. Aby totiž sůl ryby zásadním způsobem ohrozila, musela by její koncentrace vyskočit až na 500 mg na litr.