„Vycházím z toho, že nejlépe se člověk naučí, když ho obrazně řečeno hodíte do vody. Prosazuji proto výuku zahraničních lektorů,“ říká Pavlína.
To ale prý není všechno. Podle ní je třeba, aby se student učil opravdu proto, aby jazyk zvládl, a nejen kvůli tomu, aby splnil předmět. „Je třeba k tomu už od začátku přistupovat jinak. Například uspořádat lavice do kruhu, aby byl kontakt přímější,“ upřesňuje.
Každá hodina by pak měla být zaměřena na nějaké téma, které je pro studenty zajímavé. „Studenti pak budou mít větší motivaci rozumět tomu, co jim lektor říká,“ domnívá se. Z vlastní zkušenosti ví, že pokud je učení zároveň zábavou, je celý proces mnohem snazší.
V rámci studentské organizace AISEC se proto chystá zvát do Plzně zahraniční lektory a zprostředkovávat jim kontakt s jednotlivými školami. „Zatím je konkrétní spolupráce v jednání. Zároveň bychom chtěli dělat besedy o vzdělávání v zahraničí,“ sděluje.
Ona sama umí anglicky a německy. Několikrát už měla příležitost si svou znalost vyzkoušet v cizině. „Mám vždycky radost, když si můžu s někým v cizím jazyce popovídat. Jednou jsem například v Anglii na ulici mluvila asi půl hodiny se zmrzlinářem. Prostě jen tak o životě,“ říká s úsměvem.
Současná výuka se podle ní příliš zaměřuje na gramatiku. „Ta je samozřejmě důležitá, ale při samotné komunikaci až druhotná. Když s někým mluvím, nemusí být každá moje věta úplně předpisová, hlavní je, abych se domluvila,“ doplňuje studentka.
