Studentka pomáhala uprchlíkům na hranicích i v táboře

„S kamarády jsme si řekli, že už to začíná být docela drsné, že bychom měli nějak pomoci. Tak jsme se rozhodli, že pojedeme na Balkán, protože do Česka uprchlíků moc nepřišlo," vyprávěla Klára. Ta byla v uprchlickém táboře nejprve z vlastní iniciativy na přelomu září a října a poté 
v listopadu s ostatními studenty. „Jelo nás celkem devět, všichni ze ZČU," upřesnila studentka.

S přímým kontaktem 
s uprchlíky tak měla při druhém pobytu už zkušenost, pro ostatní to byl prý zpočátku docela šok. „Pro mne bylo asi největším překvapením, když jsem zjistila, kolik je tam malých dětí, hlavně miminek," řekla Klára, která převyprávěla zkušenost se syrskou maminkou. „Pomáhala jsem tam jedné mamince s miminkem. Ptala jsem se jí, kolik mu je, 
a ona odpověděla, že 13 dní. Zajímalo mne, jestli se narodilo na cestě, a ona řekla, že ještě 
v Sýrii, že vyrazili dva dny po porodu," popsala studentka 
s tím, že oceňuje jejich odhodlání podstoupit s tak malým miminkem cestu do Evropy. 
A to prý není výjimkou, že ženy porodí i cestou. „Většinou putují celé rodiny. To, že drží pospolu, je pro ně hodně důležité," dodala Klára.

Konflikty na hranicích

Plzeňští studenti zakotvili nejprve na hraničním přechodu mezi Srbskem a Chorvatskem, kam byli uprchlíci sváženi autobusy. „Přišlo jich tam dva až tři tisíce denně," uvedla dobrovolnice. Na místě se měli zdržet jen několik hodin. „Přijeli tam, dostali nějaké jídlo, případně deky 
a museli počkat, než budou k dispozici autobusy, které je odvezou dál," popsala studentka. Úkolem dobrovolníků bylo udržet mezi uprchlíky klid, případně zabavit děti. Museli dohlédnout i na to, aby nedošlo k nepokojům.

Na hranicích prý občas nepokoje vznikaly. „Hlavně pokud se tam nakumulovalo mnoho lidí v jeden čas," upřesnila studentka. V listopadu už však tolik uprchlíků neproudilo, takže bylo na hranicích relativně bezpečno. „Ale když jsem tam byla předtím, tak občas k nějakým konfliktům docházelo," uvedla Klára.

„Po pár dnech, co jsme byli na hraničním přechodu, byl však pro uprchlíky zrušen," uvedla studentka. Uprchlíci byli od té doby odváženi vlaky přímo do chorvatského tábora. Skupinka plzeňských dobrovolníků se proto vydala asi 90 kilometrů za hranice do chorvatského uprchlického tábora, kde se denně pohybuje přibližně 3000 uprchlíků.

Tábor Slavonski Brod

Slavonski Brod je oficiální tranzitní tábor spravovaný chorvatským Červeným křížem a armádou. Tábor je rozdělen na čtyři složky – zázemí pro ozbrojené složky, zázemí pro organizace včetně skladů 
s oblečením, jídlem a pitím, prostor pro uprchlíky a zázemí pro zdravotníky. „Stany už byly vyhřívané, protože v noci byla opravdu zima. Všichni chtěli oblečení," uvedl další dobrovolník Martin Kollouch. Do vyhřívaných stanů jsou přednostně umisťovány ženy 
a malé děti.

„Nejhorší je, že s sebou opravdu nic nemají. Na lodi pro patnáct lidí jich pluje padesát, jsou přetížení. Aby zachránili sebe, musí vyhazovat elektroniku a další věci, často například i boty," popsala mladá dobrovolnice. Prostor pro uprchlíky je 
v táboře od zbytku pomyslně oddělen kolejemi. „Přijedou vlakem, po příjezdu nastává bezpečnostní kontrola a rozdělení do jednotlivých sekcí pro uprchlíky, které jsou celkem čtyři," popisuje Klára. Podle jejích slov stráví v areálu tři až čtyři hodiny, poté jsou odváženi vlaky do Slovinska.

Plzeňští dobrovolníci prý potkali nejvíce Syřanů. „Překvapilo mne, že velká část 
z nich by se ráda do Sýrie vrátila, až tam skončí nepokoje," vyprávěla studentka. Uprchlíci se prý zajímali také o to, kde se jejich dětem dostane dobrého vzdělání. „Je to pro ně důležité, ptali se mne, kam bych jim doporučila jít," dodala Klára.

Starali se také o malé děti. „Ani nevíte, jakou radost jim udělalo, když jsme jim dali papír a pastelky," usmíval se dobrovolník Martin.

Pomáhat chtějí nadále

Skupinka studentů a absolventů ZČU by s pomocí přestat nechtěla. „Říkali jsme si, že bychom vyjeli třeba do Řecka, kde je momentálně potřeba pomoci, ale teď nám začíná zkouškové období a my doháníme, co jsme zameškali," vysvětlila Klára.

„Uvidíme, jaká bude situace v lednu. Není dobré cestu podcenit. Je nutné se hodně informovat, připravit se fyzicky i psychicky, protože i těch několik dní v táboře je opravdu náročných. Funguje se tam víceméně nonstop, člověk se téměř vůbec nevyspí," uzavřela studentka z Plzně.