Plzeň – „Když chcete objevit žraloky, musíte se dívat na oblohu." Pod hejnem racků totiž zpravidla loví žralok. Mrchožrouti vyčkávají na tu pravou chvíli, aby si z kořisti mohli také něco „vzít". Pro pozorovatele ta pravá chvíle.

Nezávislý výzkumník, publicista a autor dohromady devatenácti knih o žralocích Alessandro De Maddalena viděl nespočet podobných scén. O své práci a zejména pak o ohroženém žraloku bílém přednášel v sobotu zájemcům v plzeňské Techmanii.

Alessandro De Maddalena alias žraločí muž se posledních dvacet let svého života věnuje studiu žraloků. Jeho výzkum je orientovaný především na žraloka bílého žijícího v oblasti zálivu False Bay v Jihoafrické republice. „Zaměřil jsem se právě na tuto lokalitu, neboť je tam skvělá možnost sledovat dravčí chování žraloků," vysvětlil De Maddalena, který na vodní hladinu vyráží z malého městečka Simon´s Town.

„Pokud chcete vidět, jak žralok loví lachtany, což je tam jejich neobvyklejší potrava, musíte vyrazit hodně brzy ráno. Už po dvaceti minutách pak můžete žraloky pozorovat," říká De Maddalena. Žralok loví nejčastěji při východu slunce. Vyhlédne si lachtana, plave pod ním a pozoruje ho. Ve vhodné chvíli zaútočí. „Pro žraloka je to ideální doba. Později už je více světla a lachtan by mohl žraloka vidět," pokračuje vědec. Predátoři si často vybírají mláďata, protože těm chybí zkušenosti.

Známé je, že tento druh žraloka si troufne i na plavce, surfaře nebo potápěče. De Maddalena to však přikládá spíše přirozené zvědavosti těchto zvířat nebo nezodpovědnému chování lidí. „My se potápíme v klecích, mimo klece je to nezákonné, ale lidé to také zkoušejí. Člověka v kleci to láká vystrčit ruku ven a na žraloka si sáhnout, to ale vážně není úplně nejlepší nápad," zasmál se pozorovatel.

Žralok bílý patří dnes mezi ohrožené druhy, a to zejména kvůli nadměrnému rybolovu.