Skoro se ale neví, že ze všech českých měst je to právě Plzeň, kde hnutí vzniklo.

Dlouholetým spolupracovníkem Stonožky jsou žáci a učitelé 15. plzeňské ZŠ. Tam také nyní vznikla myšlenka, jež vyvrcholila už zmíněným setkáním v Bartoloměji. Ředitelka školy záměr hned
v úvodu objasnila: „Naše děti se už léta podílejí na malování obrázků, jež pak hnutí dokáže proměnit ve finanční podporu a nákup humanitární pomoci. Účastníme se i různých stonožkových akcí. Řekli jsme si, proč ji tentokrát neuspořádat
u nás. Povedlo se, pan biskup Radkovský, kterého tady vítám, byl záměru nakloněný a stejně tak arciděkan Emil Soukup. Plzeňské výstavě k pětadvacetinám Stonožky už nic nebránilo a naši žáci i pedagogové na ní začali pilně pracovat."

Překvapením pro prezidentku hnutí Bělu Gran Jensen ale bylo, že ji věnovali přímo jí. Přesně v duchu stonožkového obdarovávání, kdy vedle přímého adresáta z dárku mají ve finále radost a prospěch i jiní. „Tak velký dar jsem ještě nedostala," vypravila ze sebe Jensen hlasem rozechvělým slzami dojetí a vyprávěla potom, jak vlastně Stonožka vznikla. Dala slib, že pomůže jedné české nemocnici. Žebrat jen tak o peníze se jí příčilo, a tak přišla na nápad dát něco za něco. „Oslovila jsem české učitele a oni vytvořili s dětmi obrázky, které já pak v Norsku, kde trvale žiji, prodávala.

Nezapomenu, jak jsem s nimi v pětadvacetistupňovém mrazu stála na ulici, ale zájem o tyto práce mě moc těšil," vzpomínala. Nemocnici se pomoci podařilo, dalším krokem, který otevřel cestu k srdcím a peněženkám lidí, byl systém vánočních přáníček do té doby nevyužívanou formou dětských obrázků a pak i navázání spolupráce s armádou a předávání pomoci potřebným formou jejích mírových misí. Právě v dubnu před patnácti lety vyjela první Stonožkou věnovaná sanita s potřebným materiálem.

Božena Šopejstalová