Několik minut před 13. hodinou už čeká před vodárenskou věží v Pražské ulici první asi dvacetičlenná skupina lidí.
„Vítám vás na cestě po staré vodě, od doby založení města až do roku, kdy dosloužila tato krásná stařičká vodárna. První doklady o ní máme z počátku 16. století a fungovala přes 350 let až do doby, než byla roku 1889 postavena nová vodárna Na Homolce,“ říká hned na úvod Ladislav Silovský. Tím, kdo postavil novou vodárnu nebyl nikdo jiný, než známý plzeňský průmyslník Emil Škoda, který se mimochodem narodil v nedalekém, dnes už dávno zbořeném Říhově mlýně, kde byl jeho dědeček mlynářem.
„Vodárna se skládala z velkého vodního kola, na které natékala spodem voda z Mlýnské strouhy, ta kolo roztáčela a pístová pumpa ve věži vodu vyhnala do výšky přes dvacet metrů do velké vany, nejprve dřevěné, posléze mosazné,“ popisuje cestu vody průvodce.
Voda pak samospádem tekla na náměstí do jediné kašny, která tam na začátku 19. století stála, do slavné Žumberovy kašny. Jednalo se však o vodu užitkovou. Pitnou vodu čerpali Plzeňané ze svých studní. Jen při sanaci plzeňského podzemí se jich zdokumentovalo prý přes 360.
„Na kašně byl podle tehdejších zvyklostí vždy nějaký rytíř s halapartnou a Plzeňané si ho pokřtili na Žumberu. Až v letech 1832 až 1835 nechal plzeňský purkmistr Martin Kopecký postavit další tři kašny,“ připomíná další zajímavost průvodce.
play_fill
Mimochodem sochy z jedné z nich, té která stála u morového sloupu, se podle pověsti nacházejí v depozitáři zámku Kaceřov. Zatím se to však historikům i přes složitá jednání s majitelem nepodařilo ověřit.
Další souvislost s vodou nás pak zavede přímo do katedrály sv. Bartoloměje. V něm se totiž nachází křtitelnice, do níž si kněží přinášeli vodu pro křtění Plzeňanů z Žumberovy kašny.
V majestátním prostoru katedrály se však od průvodce dozvídáme další zajímavou informaci.
„Když ještě nebylo zpřístupněné plzeňské podzemí a byla v něm voda, pluli jsme tehdy jako zaměstnanci vodárny tím podzemím na loďce. A zde přímo pod Bartolomějem vedla štola zatopená vodou přímo pod zákristii, kde byli pochovaní první němečtí rytíři. Když jsem pak viděl Indiana Jonese, tak jsem si na to vzpomněl. To byl nezapomenutelný zážitek,“ vzpomíná Ladislav Silovský.
play_fill
Dnes už je štola podle něj zazděná.
Ještě několik zajímavostí se na závěr prohlídky dozvídáme. Věděli jste například, že na náměstí Republiky je místo, kde bylo vykopáno nejstarší vodovodní potrubí v Čechách? Nebo že v místech, kde teď stojí historická budova Divadla J. K. Tyla, měla Plzeň svůj vodopád?
Plzeň byla už od svého vzniku na vodě závislá a všechny zajímavé informace se do hodinového vyprávění ani neměly šanci vejít. Podle organizátorů by se ale podobné tematicky zaměřené procházky mohly opakovat.
„Pokud bude o tuto novinku zájem, určitě rozšíříme nabídku komentovaných prohlídek v rámci turistické sezony od dubna do října,“ slibuje Alena Výborná z Vodárny Plzeň.
