Stánek plzeňské restaurace Šach Mat patří na Bosch Fresh Festivalu mezi místa, kde mohou lidé proniknout do tajů nevšední gastronomie. Šéfkuchař Petr Ocknecht zde ukazuje krásy entomofágie, tedy využití hmyzu jako potravy. Ochutnávají se zde červi, švábi a ti nejodvážnější si trouflnou i na štíra nebo sklípkana.

„Velký zájem mají Plzeňané o pavouka, kterého zde připravujeme poprvé, nepohrdnou ale také štírem. Cvrčci na másle jsou už taková klasika, kterou zákazníci znají a opakovaně jí vyhledávají," míní brněnský kuchař, který letos zavítal do Plzně již počtvrté. Zdejší návštěvníci ho prý nikdy nezklamou, jelikož nad v tuzemsku nevšedními pochoutkami nepřemýšlejí a rovnou je ochutnají.

Štír nebo sklípkan?

A jak například takový štír, tedy pro mnohé nebezpečný tvor, chutná? „Štír je dle mého názoru takový bungee jumping mezi potravinami. Když ho člověk jí, stoupne mu takovým způsobem adrenalin, že samotnou chuť není ani schopen vnímat," říká Ocknecht, podle něhož je více chutově zaměřeným zážitkem právě sklípkan.

„Jednak je to větší kus masa, ale hlavně už je to opravdu jídlo. Nožičky jsou jako hranolky, zadeček připomíná játrovou paštiku a hlava s hrudí pak chutnají jako krevety," popisuje nevšední pochoutku šéfkuchař, který už o pojídání hmyzu vydal spolu s vědkyní Marií Borkovcovou dvě kuchařky.

Hmyz se musí vykrmit

Moučné červy nebo sarančata si doma podle Ocknechta může připravit téměř každý. Důležitá je ale potrava, která se hmyzu před vařením podává.

„Ve zverimexech je hmyz krmen granulátem a upřímně řečeno by to nechutnalo dobře. Když si hmyz v obchodě lidé koupí, měli by ho poté minimálně dva nebo tři dny krmit ovocem a zeleninou a před samotnou přípravou ho nechat naopak dva dny vyhladovět," popisuje Ocknecht.

Důležitá je i čerstvost, proto většina nabízených pochoutek zůstává až do tepelné úpravy naživu.