„Základní kámen k Velké synagoze byl položen 2. prosince 1888,” vypráví zájemcům průvodce Pavel Horák z Židovské obce Plzeň s jarmulkou na hlavě. Do věže za ním stoupá po 144 schodech skupinka zájemců. Dozvídají se, že synagoga měla být původně vystavěna v gotickém stylu a se dvěma 65 metrů vysokými štíhlými věžemi, jenže tehdejší radní to nepovolili. Věže prý jsou moc vysoké a nevhodně soupeří s věží na katedrále sv. Bartoloměje. Styl stavby se jim zdál navíc moc podobný křesťanským kostelům. Vznikly tedy nové plány, změnil se architektonický styl a věže byly sníženy o dvacet metrů. „To už radou města prošlo, takže v roce 1892 byla podepsána smlouva. Synagogu postavili za jediný rok a za 170 tisíc zlatých,” vypráví Pavel Horák a lidé se obdivně rozhlížejí v kopuli věže.

Místo pro bazén

Dostanou se také ´na půdu´, do prostoru nad stropem hlavní části synagogy. „Za táhla netahat, tím se spouští lustry,” varuje průvodce. Skupinka se ještě dozvídá, že synagoga sloužila svým účelům do holocaustu, válku přežila díky své mohutnosti, protože zbořit by ji znamenalo zbourat celý zastavěný blok. „Za války tu byl sklad nábytku transportovaných,” vysvětluje lidem prohlížejícím si synagogu uvnitř další z průvodkyň. Dodává, že namále měla stavba ještě několikrát. „Poslední bohoslužba tu byla v roce 1973. Už předtím se ale objevovaly pozoruhodné nápady, jak a na co ji předělat,” vypráví průvodkyně s tím, že tu mělo stát například parkoviště, tržnice s ovocem nebo dokonce plavecký bazén. Naštěstí se nic z toho nerealizovalo. Rekonstrukcí prošla Velká synagoga v letech 1994 - 1998 a nyní se opravuje její fasáda na průčelí.

Smíte jinam?

„Je to krásná stavba, vlastně jsem tu nikdy pořádně nebyla. Dnes jsme přišli s celou rodinou,” řekla u vchodu Michaela Fryčková. Průvodce Pavel Horák mezitím trpělivě odpovídá na spoustu zvídavých dotazů. Proč se nosí pokrývka hlavy? (Před boha nechodíme s odkrytou hlavou). Smíte chodit i do jiných kostelů? (Neměli bychom. Ale někdy prostě zvědavost nedá …)

Plno bylo v pátek i na dalších místech, například na radnici, kde se lidé mohli podívat například do pracovny primátora nebo do tzv. Eifelky - zázemí pro zastupitele, jež mezi otevřenými patry protíná kovové točité schodiště.

Do ulic také vyjela historická tramvaj Křižík z roku 1899 s řidičem Michalem Koubou. „Jezdí pěkně a bezpečně dodnes,” chválil naleštěnou krasavici šofér a technik dopravních podniků. Namísto složitého pultu blikajících kontrolek dnešních vozů má však Křižík jen dvě bytelné páky a brzdu. A také dvě dřevěné lavice pro cestující, kterých se do něj vejde jen 18. Na zastávce u Akva-tery na Palackého náměstí, kde se nastupovalo, tak stáli zájemci o jízdu dlouhou frontu. „Nevejdeme se, škoda,” komentovali to někteří.