O děti z dětských domovů není zájem. Paradoxem je, že ani samy děti často do rodiny nechtějí, především ty starší. Čím je dítě menší, tím má větší šanci dostat se do náhradní rodiny. Nesmí mít však několik sourozenců.

Například z Dětského domova Nepomuk odešel do náhradní rodinné péče letos pouze jeden chlapec. „Zájem je opravdu malý, minulý rok odešlo do pěstounské rodiny také pouze jedno dítě," uvedla ředitelka Dětského domova Nepomuk Věra Nováková. Zařízení má kapacitu 40 dětí, 
v současné době jich tam je 35.

Z plzeňského Dětského domova Domino odchází do náhradní rodinné péče průměrně dvě děti ročně. Kapacita dětského domova je 56 dětí. „Aktuálně jich u nás žije 48," uvedla ředitelka Dětského domova Domino Naďa Erbová.

V poslední době se z různých důvodů, především ekonomických, objevuje v dětských domovech několik dětí z jedné rodiny. „Přichází třeba pět nebo dokonce sedm sourozenců, ti nemají téměř žádnou šanci dostat se do náhradní rodinné péče, protože se nerozdělují, rodina by si je musela vzít do péče všechny," vysvětlila Nováková.

Ani přijetí do náhradní rodiny nemusí znamenat konečné vítězství. Stává se totiž, že se děti vracejí zpět do dětských domovů, což je mnohdy velký problém. „Myslím si, že je to pro dítě pak psychicky hodně náročné, špatná zkušenost v něm zůstává a už třeba nechce jinou rodinu," popsala vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví Magistrátu města Nýřany Ivana Vodrážková.

Náhradní péčePrávní řád rozlišuje dvě základní formy náhradní rodinné péče lišící se zejména právními dopady – adopci (osvojení) a pěstounskou péči.

Hlavním důvodem bývá, že děti nesplnily očekávání ´nových´ rodičů. Trendem 
je v současné době také to, že se děti vracejí do biologické rodiny, pokud se ta dostane do lepší ekonomické situace.

„Žádostí o náhradní rodinnou péči je určitě méně, než je potřeba," shrnula Vodrážková. Jejich počet se prý výrazně nemění. „Průměrně mám šest žádostí ročně, letos jich mám sedm," upřesnila vedoucí odboru.

Od podání žádosti začíná běh na dlouhou trať. Celé řízení, než jsou žadatelé zařazeni do seznamu budoucích rodičů, trvá minimálně rok 
a půl, v některých případech 
i déle.

„Pak se dlouho čeká, než se najde vhodné dítě. Vždy se hledají rodiče pro dítě, nikoliv obráceně," vysvětlila Vodrážková. Záleží především na dítěti, které se rozhodne, zda do rodiny chce nebo ne.

Lidé si mohou zažádat 
o adopci nebo pěstounskou péči. „Žadatelé o pěstounskou péči jsou posuzováni přednostně, protože jich je málo,
a dětí, které jsou vhodné pro pěstounskou péči, je naopak hodně," řekla vedoucí odboru. Žádostí je podle jejích slov pořád přibližně stejně. Čím je dítě menší, tím má větší šanci dostat se do rodiny. „Ono se totiž často stává, že starší děti, kteréuž chodí třeba do školy, tak do rodiny ani nechtějí," vysvětlila Vodrážková.

V příznivější situaci jsou pracovníci bývalého kojeneckého ústavu. „Dle statistiky jsme v letech 2003-2010 umisťovali do náhradní rodinné péče cca 30-38 dětí ročně," uvedla ředitelka Dětského centra Plzeň Jana Tytlová. 
V roce 2014 to bylo 45 dětí.