Mnozí z nich se chlubí i samotným faktem, že v Dobříči žijí. Zásadně v dobrém totiž mluví nejen o obci samotné, ale i o jejím starostovi Václavu Lomičkovi. Právě s ním jsme si o životě v Dobříči povídali.

Na jaře navštívila Dobříč komise, která hodnotila obce přihlášené do soutěže Vesnice roku. Titul jste nakonec nezískali. Byli jste hodně zklamaní?
Zklamáni? Ale ne, nebyli. Věděli jsme, že šance uspět v celorepublikovém kole jsou minimální. Zaměřili jsme se ale v této soutěži na získání takzvané oranžové stuhy za spolupráci obce s místním zemědělským subjektem a tu se nám získat podařilo. Stejně jako všichni krajští vítězové jsme příští úterý pozváni na slavnostní předání ocenění na ministerstvo zemědělství do Prahy.

Oranžovou stuhu jste získali jako jediní v republice. Co vám k ní pomohlo nejvíc?
Práce farmy Bertín je naprosto příkladná pro celé okolí jak ve výrobě, tak v šetrném hospodaření a nesmírně si vážíme pomoci Zemědělského družstva Dobříč našim občanům, co se týká například vyvařování a rozvozu obědů.

Předpokládám, že v nejlepší vesnici v kraji musí mít obyvatelé k dispozici vše, nač si vzpomenou. Je něco co vám přesto chybí?
Přiznám se, že naším dlouholetým přáním je zajistit dostatek pitné vody nejen pro Dobříč, ale i pro okolní obce . To je věc, kterou řešíme už třicet let. Jsem ale přesvědčen, že stejně, jako se nám podařilo naše obce plynofikovat, dokážeme i tohle.

Na co byste pozval toho, kdo v Dobříči ještě nikdy nebyl?
Hlavně na pravidelné středeční zabijačky do místního řeznictví, kam se sjíždějí lidé ze širokého okolí. Řezník každý týden doveze zabité prase a pak z něho vlastnoručně vyrábí nejrůznější pochoutky. A když říkám pochoutky, tak tím myslím, že jsou opravdu vynikající! Zmínil bych i selský den, což je taková netradiční slavnost, kterou u nás pořádáme, abychom hlavně mladším předvedli, jak se zemědělství dělalo, řekněme, před sto lety. Zmínit musím i krásné lesy v okolí, dokonce i teď, kdy jinde nerostou prakticky žádné houby, se u nás najít dají!

Kdysi se mluvilo o tom, že se lidé z okolí jezdí do Dobříče koupat, protože je tu nejlepší koupaliště v okolí. Jak to s ním vypadá dnes?
Musím pochválit hlavně naše hasiče, ve spolupráci s kterými jsme ho po celé léto provozovali, a našeho spoluobčana Pavla Zelenku, který se stará o kvalitu vody. Podařilo se nám najít nedaleko v lese zdroj vody, a pokud jí bude ve vrtu dost, mělo by koupaliště fungovat bez problémů i dál.

Taky jsem slyšel, že je pod Dobříčí spousta podzemních chodeb. Je to pravda?
Je. Je to pozůstatek těžby kaolinu a třeba pod naším fotbalovým hřištěm je v hloubce od šesti do dvanácti metrů pod povrchem doslova labyrint chodeb. Nikomu rozhodně nedoporučuji do nich lézt, protože to může každou chvíli spadnout. Jedna legenda říká, že nejdelší chodba vede dokonce z kaceřovského zámku až na hrad Libštejn.

Co byste závěrem vzkázal vašim občanům?
Že bych si přál, abychom tu všichni žili ještě více pospolu, a pokud možno co nejpříjemněji to půjde.