Z magistrátu totiž dostala ředitelka pokárání, že zřejmě nemá co dělat, když píše články do novin, kde vychvaluje starosty. Vzápětí musela připravit darovací smlouvu společně s žádostí na radnici, zda smí televizi vůbec přijmout. Potřebovala k tomu písemné svolení Aschenbrennera jako dárce. Ten to ale odmítl. „Nebudu nikoho zatěžovat jednáním o souhlasu s darem. Televizi jsem dal dětičkám, aby měly radost, a ne aby měla paní ředitelka problém a já práci navíc,“ prohlásil Aschenbrenner a považoval věc za uzavřenou.

Jenže to se přepočítal. Městská rada totiž ve čtvrtek 29. dubna bez jeho vědomí schválila, že uděluje ´předchozí souhlas´ pro 17. mateřskou školku na přijetí použité televize zn. Philips od Lumíra Aschenbrennera. Oceněna byla kdovíproč na tisícikorunu a špatná byla ve dvoustránkovém elaborátu i Aschenbrennerova soukromá adresa. Úřední se použít nemohla, protože dar poskytl jako soukromá osoba.

„Je to neuvěřitelné. Tak mně rada města bez mého vědomí v dubnu schválila svůj dokonce předchozí souhlas k tomu, že jsem vloni v prosinci daroval školce starou televizi,“ nevěří Aschenbrenner. Ale je to tak.

Podle informací z radnice je úřední postup ze zákona správný. „K přijetí daru do vlastnictví příspěvkové organizace je nutný předchozí písemný souhlas zřizovatele. Bez něj je takové přijetí daru neplatné,“ potvrdila Magdalena Čížková z magistrátu. V praxi to znamená, že když chce někdo věnovat dětem ve školce například vodovky nebo omalovánky, musí se na to nejdříve písemně zeptat na radnici.

Podle primátora Pavla Rödla usiluje město o to, aby mohlo dát souhlas se všemi případnými dary jediným hlasováním dopředu a dál se tím nezabývat, jenže podle právníků to není možné.

Každý, kdo chce tedy cokoliv darovat organizaci zřízené městem, by si měl raději dopředu rozmyslet, zda se podrobí složité úřední mašinerii.