Soudci, státní zástupci i obhájci při jednáních žízní. Pití v soudních síních totiž v Plzni zakazuje jednací řád. Utrpení soudců a žalobců v letních vedrech umocňuje i neprodyšný talár, který od příštího roku obléknou i obhájci. Podle lékařů ale tito lidé bez pití riskují dehydrataci a tím i možnost špatného rozhodnutí.

Odpůrkyní zákazu je například státní zástupkyně Věra Brázdová. „Hlavní líčení je velmi náročné na soustředění a pozornost. Když se ale člověk nemůže napít třeba i tři hodiny, je těžké být neustále ve střehu,“ přiznává Brázdová. Zažila i případy, kdy se některému z účastníků líčení udělalo v soudní síni nevolno. „Jsou tam omezené možnosti větrání. Klimatizace je jen v některých soudních síních, navíc se nedá větrat oknem. Líčení by rušil hluk z ulice a navíc by byla ohrožena bezpečnost. Obžalovaný se totiž už několikrát vrhl k oknu. V malé jednací síni, kde se mnohdy tísní i více než sedm lidí, pak už je zcela nedýchatelno,“ popisuje své zkušenosti Brázdová.

Obdobný problém často řeší i plzeňský advokát Jiří Vlasák. „Záleží na soudci, některý dělá přestávky třeba každou hodinu, některý jednání přeruší až po třech hodinách. V takových případech už je mi to ale dost nepříjemné, protože se snažím dodržovat správnou životosprávu, jejíž součástí je samozřejmě také pitný režim. Snad každý už dnes ví, že s nedostatkem tekutin klesá fyzická, ale i psychická výkonnost člověka,“ uvádí Vlasák.

Podotýká zároveň, že někteří soudci zákaz nedodržují zcela striktně a do jednací síně si pití nosívají. „Zahlédl jsem, že někdy mívají hrnek s kávou nebo čajem,“ doplňuje Vlasák.

Sklenku s vodou si s sebou do jednací síně někdy nosí také soudkyně krajského soudu Ivana Růžičková. Přiznává, že jinak by její hlasivky dlouhé mluvení neutáhly. „Při líčeních dělám přestávky. Myslím si ale, že záleží hlavně na domluvě. Pokud se mě někdo zeptá, jestli si může vzít do jednací síně pití, myslím, že se nějak dohodneme. Mám dojem, že zákaz není nutné dodržovat zcela striktně. Samozřejmě na druhou stranu není možné, aby si obžalovaný během líčení vytáhl lahev a začal pít, kdy se mu zlíbí. I tady je nutné dodržet pravidla,“ řekla Růžičková.

Obdobného názoru je i místopředsedkyně Krajského soudu v Plzni pro obchodní úsek Jana Vyletová. „Pití v soudní síni je na domluvě s předsedou senátu, není nutné zákaz dodržovat zcela bezpodmínečně,“ uvedla.

U Okresního soudu v Tachově se únavě v horkých dnech brání větráním. „Máme klimatizovanou jen jednu jednací síň, v ostatních větráme i při soudních řízeních,“ uvedla předsedkyně soudu Ilona Kratochvílová.

Se svérázným řešením problému přišla klatovská okresní státní zástupkyně Jiřina Vítovcová. Podle jejích slov by možná pomohly soudní prázdniny. „Mně osobně absence pití během přelíčení příliš nevadí, ale je pravda, že někteří kolegové s tím mají problém. Mnohem horší pro mne osobně je, když mám na sobě talár a několik hodin mi v létě svítí slunce do zad. To se potom necítím dobře. Řešením by možná byly soudní prázdniny, které bývaly už za první republiky. V horkých letních měsících by se soudily jen akutní případy,“ řekla Deníku Vítovcová.

Za nesmyslný považuje zákaz pití plzeňský praktický lékař David Härtel. „Sám docházím zhruba dvakrát do roka k soudu jako svědek a obdivuji, jak to soudci v talárech celou dobu vydrží. Pokud nebudou pít, hrozí jim samozřejmě dehydratace. Sice nezkolabují, protože nestojí, ale s dehydratací klesá okamžitě jejich psychická výkonnost a tím i logičnost úsudku, mohou být roztržití. Ten, kdo tak nevhodný zákaz vymyslel, by si měl uvědomit, že riskuje možnost špatného rozhodnutí,“ varuje Härtel.

Najdou se ale i soudci, kteří dodržování pitného režimu neřeší. Kupodivu je mez nimi i soudce krajského soudu a sportovec Jan Špeta. „Když mám žízeň, musím to zkrátka vydržet a napiji se až o přestávce. Nemám s tím problém,“ říká.