U Nejvyššího soudu neuspěl, zkusil proto ústavní stížnost. Argumentoval mimo jiné tím, že při škrcení ženu nechal občas nadechnout. Ústavní soud ale stížnost smetl ze stolu. Nesmysl, chtěl jste ji zabít, vysmál se mu.

Jan Bartička, obžalovaný z pokusu vraždy sousedky, u Krajského soudu v Plzni. | Video: Deník/Milan Kilián

Incident se odehrál v únoru 2022. Tehdy se Bartička vypravil v malé vesničce na jižním Plzeňsku na návštěvu k sousedce, s níž potřeboval něco probrat. Zpočátku seděli a v klidu si povídali. Jak sám přiznal Krajskému soudu v Plzni, nebyl zrovna ve střízlivém stavu. A zdaleka to nebylo poprvé. Už od mládí měl problémy s alkoholem a drogami. Kouřil marihuanu, má zkušenosti s LSD či lysohlávkami, bral i pervitin. Zhruba od 16 let pije, od 20 let pak dle svých slov denně. „Bez alkoholu a drog mě nebavil život, cítil jsem v sobě prázdnotu,“ řekl a přiznal, že před činem se často opíjel do němoty. Střízlivý nebyl ani na návštěvě.

Na bezmála šedesátiletou ženu zaútočil naprosto nečekaně. „Najednou vyskočil. Klečel nade mnou a škrtil mě. Říkal, že se rozhodl, že mě uškrtí, protože mám chalupu, vnoučka. Že mi zbývá pět minut. Pořád mě tisknul. Já mu rukama odtahovala prsty a on mě chvílemi nechal nadechnout. Pak řekl, že mám poslední minutu. Byla jsem zoufalá, říkala mu o vnoučkovi, ptala se, zda chce peníze, sex, na nic nereagoval. Pak řekl, že čas uplynul,“ líčila žena s tím, že poté ztratila vědomí. Když se probrala, byl už Bartička pryč. Ten soudu útok přiznal. „Vybavuji si, že ji držím pod krkem a křičím, že ji zabiju. Ale zabít jsem ji nechtěl, nikdy bych jí neublížil,“ prohlásil obžalovaný s tím, že když ho kousla do prstu, tak ji nechal a odešel. Podle rozsudků ji ale pustil až poté, co si myslel, že je mrtvá. Pak šel domů, zavolal na linku 112 a oznámil, že ji zabil. U soudu řekl, že za jeho činem může být pomsta astrálních bytostí, které krátce předtím urazil.

Podle soudního lékaře ženě skutečně reálně hrozila smrt. Plzeňský soud Bartičkovi uložil trest odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a také ochranné léčení protialkoholní a protitoxikomanické v ústavní formě. Odvolací Vrchní soud v Praze trest zmírnil na sedm let ve věznici s ostrahou, tedy plné tři roky pod trestní sazbu, která je 10 až 18 let. I tak není Bartička spokojen, a tak nejprve zkusil dovolání k Nejvyššímu soudu. Když neuspěl, podal ústavní stížnost. V té mimo jiné namítal, že mezi provedenými důkazy a z nich soudy vyvozenými skutkovými závěry jsou zásadní rozpory. Tvrdil, že neměl v úmyslu poškozenou usmrtit, že žena neztratila vědomí, on neměl za to, že ji usmrtil, a že svého jednání zanechal v době, kdy poškozená byla naživu. Za základní považuje skutečnost, že při držení hrdla seniorky pouštěl sevření tak, aby se mohla nadechnout. Upozorňoval také, že byl pod vlivem alkoholu.

U Ústavního soudu ale neuspěl. Ten došel k závěru, že z rozsudků soudů nelze dovodit, že by rekonstruovaly skutkový děj na základě neobjektivního a nekritického hodnocení důkazů či na základě ničím nepodložených domněnek a spekulací. „Mechanismus násilí, který stěžovatel použil, byl způsobilý k zapříčinění smrti poškozené, přičemž svého jednání zanechal podle provedeného dokazování až v době, kdy poškozená ztratila vědomí, tedy kdy navenek nejevila známky života. Stěžovatel tak učinil vše, co subjektivně musel považovat za nutné k usmrcení poškozené, a to vše za současné verbální prezentace úmyslu poškozenou usmrtit,“ konstatoval předseda senátu Pavel Šámal.