Kvalitu českých znalců mohl posoudit společně s dalšími světovými odborníky při čtvrtečním mistrovství republiky sommeliérů. „Na to, že toto řemeslo má v České republice jen krátkou historii, jsou praktické znalosti soutěžících velmi dobré,“ uvedl Pallanca. Dodal ale, že dotazy poroty v teoretické oblasti jsou povrchní oproti špičkovým světovým soutěžím.

„Zde chtěli porotci vědět charakteristiku oblastí, kde se vína pěstují, a soutěžící už i takové dotazy pokládali za těžké. Ve světě se ale porota ve španělštině a francouzštině ptá třeba i na charakteristiku jednotlivých tratí a půdy pod nimi. Jde se do větších detajlů,“ doplnil Pallanca s tím, že zahraniční sommelieři jsou často už zralejší muži, zatímco v Čechách se jedná především o mladou generaci.

Dobrý sommelier zná i olivovém oleje

Pallancova slova potvrdil i trojnásobný mistr České republiky a největší český odborník na víno Ivo Dvořák. Řekl, že pokud chce někdo uspět v prestižních zahraničních soutěžích, musí z něj vyzařovat, že na vinici, o které mluví, skutečně byl. „Samozřejmě, že úplně nejlepší je, když si tu vinici skutečně projde a ví, jak vypadá, jaká je tam půda a jaké hrozny tam rostou, říká Dvořák.

Sommelierství prý nezahrnuje jen znalosti o víně. „Musí se samozřejmě ovládat barvy, vůně, čirost, chuť, z čehož by měl poznat, o jaké víno se jedná, odkud je, kdy je trhané a jak je zpracovávané. Aby se ale dal podle chuti vína doporučit i pokrm k němu, musí znát sommelier i potraviny. Nutností je ale ovládat i destiláty, lihoviny, piva, doutníky a v poslední době se vyžaduje i znalost olivových olejů,“ dodává Dvořák, který Pallancu doprovázel.

Pozvání do Bohemia Sektu dále přijala viceprezidenta Asociace sommelierů Rakouska Annemarie Foidl a publicista článků o víně Belgičan Christian Callec. Toho při české sommelierské soutěži překvapilo, že soutěžící se snaží odpovídat porotě vtipně. „To v mezinárodních soutěžích příliš není,“ uvedl Callec a dodal, že jemu se český humor velice zamlouval.

Podle Rakušanky ve světě neplatí, že nejlepší sommelieři musí nutně pocházet z nejznámějších světových vinařských destinací, jako je Francie, Chile, Austrálie, Itálie, Španělsko, USA nebo Rakousko. „Špička se soustředí tam, kde je velká koncentrace velmi kvalitních restaurací. Například letos vyhrál světový šampionát Švéd,“ uvedla Foidl.

Bohemka má druhého vicemistra

Českým mistrem neboli vítězem Trophée Bohemia Sekt Sommelier ČR 2007 se stal Jakub Král z pražského Hotelu Pod Věží. Druhý byl také Pražan, zástupce Francouzské restaurace v Obecním domě, Jakub Bratánek. Třetí skončil firemní sommelier staroplzeneckého vinařství Tomáš Brůha. O titul bojovalo celkem 21 sommelierů a jejich čtyři kolegyně. Přihlášku mohli podat jen ti, kteří se profesy věnují aktivně už minimálně tři roky. Dvořák se po třech vítězstvích už účastnit nesmí.

V základní části soutěžící museli uspět v náročném testu s 50 otázkami v českém a anglickém jazyce. Dotazy se týkali historie i současnosti oboru vinařství, technologií výroby, uložení a ošetřování vína a také identifikace vín při anonymní degustaci. Součástí základní zkoušky je i oprava chybného vinného lístku a doporučení vína k menu. Jen tři nejlepší postoupí do veřejné části finále, kde se hodnotí úroveň servisu sektu a podávání červeného vína. Přihlíží se i na držení těla, celkový dojem, komunikace s hostem a podobně.

České víno je dobré, nikdo ho ale nezná

Podle Pallanca, Callecaa Foidl není české víno ve světě žádný pojem. "Není to ale tím, že by nebylo dobré. Zvláště bílá vína jsou velmi velmi chutná, ale ve světě česká ani moravská vína nikdo nezná," řekl Pallanaca. Například v našem hotelu Cave de l´Hotel de Paris v Monte Carlu máme zhruba 600 tisíc lahví vín tisíců druhů a ani jedno není z Čech, protože se k nám prostě nedostane. Po návštěvě ČR a ochutnávce vašich vín to ale musím změnit. Určitě nějaká vína z Čech nechám dovést," řekl Pallanca.

Callec řekl, že má zmnoha českých vín i 17 let po pádu komunismu dojem, žebyly připravené "politbyrem". "Když jde někdo koupit víno do obchodu, kde je pět tisíc druhů lahví, zpravidla sipoprvé vybere podle etikety. Ta ho musí zaujmout," říká. "Pak ho vypije, a když mu chutná začne si ho kupovat častěji. Česká vína by ale měla problém, aby si jich v regálech vůbec někdo všiml. Etikety nejsou dobré. Z nich je často poznat, že v Čechách se víno nemuselo nikomu nabízet. Co se vyrobilo, se ivypilo. Poptávkabyla nižší nebo se rovnala nabídce."