I když pracuje ve staroplzeneckém Bohemia Sektu, říká, že nejlepší zázemí pro přípravu má doma v Dobřanech.

Ochutnávka vín je podle jeho slov jen to nejmenší z práce a umění sommelierů. Takže, jak takové mistrovství vypadá? „Základem je teoretický test, který ověřuje znalosti sommeliera z vín a oblastí České republiky, ale i celého světa. Sommelier musí umět doporučit to správné jídlo k pokrmům, které si hosté v restauraci dávají, tím pádem by měl znát i suroviny, ze kterých se jídlo připravuje. Právě to, spolu se servírováním sektů, je jednou ze součástí praktické zkoušky v simulované restauraci, kde se samozřejmě posuzuje i vystupování a komunikace s hosty. Součástí této soutěže je i slepá degustace čtyř vzorků, mezi kterými může být i nějaký druh destilátu“, vysvětluje Brůha.

Vystudoval Hotelovou školu v Mariánských Lázních, kde se sice původně věnoval barmanství, ale poté objevil kouzlo vína a profesi sommeliera vykonává již osm let. „Člověk se ale musí stále učit a nesmí polevit,“ říká. Práce je jeho koníčkem. Naučil se i speciální techniku otevírání sektu tzv. sabrage [sabráž]. Korkovou zátku dokáže setnout nejen šavlí, ale i skleničkou.

Přestože do práce jezdí autem, o řidičský průkaz se nebojí. Mylná je totiž představa, že sommelier musí odcházet z práce poněkud společensky unaven. „Pliveme to,“ říká na rovinu. „Zpočátku jsem to pil, když to bylo možné. Někdy v místě degustace přespáváme. Ale tak u nějakého sedmašedesátého vzorku pochopíte, proč to ostatní plivou,“ směje se.

Brůha se do Dobřan přistěhoval před sedmi lety, ale sžil se s nimi velmi rychle. Když si přiveze práci domů, sousedé mu rádi pomáhají víno či sekt dopít. Soukromou sbírku vín doma ale nemá. „Víno mi doma nevydrží,“ přiznal se. „Mám ale kamaráda, skoro abstinenta, který má sklep, kam jsem si láhve schoval. Bydlí dostatečně daleko na to, aby se mi k němu nechtělo jít pěšky, a tak za ním jezdím autem. Takže tam mi to víno alespoň nějaký ten měsíc vydrží,“ prozradil s úsměvem degustátor.

A jaké víno má nejraději? To prý nelze říci. „Mám rád všechna dobrá vína. Záleží na příležitosti. Ale nepohrdnu ani pivem. To dobřanské mi hodně chutná,“ podotýká sommelier.

Každý, kdo se dlouho něčemu intenzivně věnuje, má nějakou tu profesionální deformaci. I Brůha se přiznal, že občas čichá snad ke všemu, co mu přijde pod ruku. „Dělám to už automaticky. I když mám ve sklenici jen obyčejnou vodu,“ svěřil se nám.