„Tam, kde sníh zůstal do hloubky, se vozíky boří. Bez pomoci asistenta lidé neprojedou,“ potvrdila Anna Srbová z Diecézní charity Plzeň. Pro asistenty, kteří vozíčkářům pomáhají, je to pak prý fyzicky velmi náročná práce. „Proto si teď nejen vozíčkáři, ale i lidé, co chodí o holi, rozmýšlí, zda vůbec někam vyrazit,“ dodává Srbová.

Podobně jsou na tom také senioři. „Většina z nich se bojí a neriskuje. Ven jdou pouze, když musí k doktoru nebo vyřídit něco na úřadě,“ sděluje ředitel Městské charity Plzeň Pavel Janouškovec. V takových případech mohou pomoci pečovatelé, kteří staré lidi odvezou. „Stává se, že se například domluví se zdravotní sestrou tak, aby mohli přivézt více lidí najednou. Pak všechny zase dovezou zpět,“ doplňuje Janouškovec. V některých případech pečovatelé seniorům obstarají i nákupy.

Přestože někteří lidé mají strach vyjít na neuklizené chodníky, vozy taxislužby si ve větší míře nevolají. „Nepozorujeme, že by se nám kvůli zasněženým chodníkům zvyšoval počet zákazníků. Ale občas se vyskytne případ, kdy vezeme staré lidi k lékaři,“ konstatuje majitel plzeňské taxislužby Josef Prechtl.

Včera jsme prošli okolí některých plzeňských veřejných budov. „Tady to teda pořádně čvachtá. Boty mám pořádně zadělaný,“ ulevuje si mladík, který čekal na Centrálním autobusovém nádraží. Před jeho hlavní budovou byl prostor neprotažený. O něco lepší byla situace na jednotlivých nástupištích. Brodit sněhem se nemuseli lidé, kteří mířili do Fakultní nemocnice na Lochotíně i Privamedu.

„Opravdu to teď není jednoduché, zvláště když jezdíte s kočárkem. Některé ulice jsou protažené, především ty hlavní. Naštěstí je to i před naším domem. Ale když se dostanete do nějaké zapadlejší uličky, projíždí se hodně těžko,“ hořekuje Plzeňanka Jana Halíková.