Čtyřicetiletý lingvista Martin Prošek vede tři roky Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR. Pochází z Teplic, ale v Plzni žije už přes dvacet let. K Plzeňskému kraji má velice blízký vztah.

Jak se vám líbí v Plzni?

Plzeň mám moc rád, o čemž svědčí i to, že zde žiji už dvacet let. Do Plzně jsem přišel studovat v roce 1998 a začal tady takový ten můj svobodný život bez rodičů, proto mám k Plzni velmi úzkou vazbu.

Která místa v Plzeňském kraji máte nejraději?

Můj otec byl v Kralovicích na vojně, proto jsme sem často jezdili na výlety nebo na houby. Jezdívali jsme ke Střele, do Mladotic, a tím jsem si severní Plzeňsko oblíbil, hlavně oblasti kolem Střely, Rabštejn, západočeské památky, západočeské baroko, Plasy a tak podobně.

Plzeňané jsou pověstní svým nářečím. Jak ho vnímáte? Jaký spatřujete rozdíl mezi severočeským a západočeským nářečím?

Severní Čechy byly po válce vysídlené, proto tam z velké části chybí původní obyvatelstvo, které nahradili dosídlenci. To způsobilo, že je to území takzvaně nářečně rozrůzněné. Skladba obyvatelstva je pestrá a tím pádem tam specifické nářečí chybí. Naopak jihozápadočeské nářečí je velmi zásadní věc, která přispívá k identitě tohoto regionu, a člověk si uvědomí, že vlastně slyší řeč, která je pro region stmelující. Přijdete do Plzně a najednou tu všichni mluví „plzeňsky“, používají specifické zájmenné tvary, jako je například tuto a tuhleten. Zhmotní se tím vědomí, že je nářečí velmi významný spojující prvek. Lidé, kteří zde žijí, si to nejspíš ani neuvědomují. Já jsem si ale niterně osvojil, že regionální mluva je prvek lokální identity, který lidi spojuje, aniž by si to uvědomovali. Lidé se díky nářečím poznávají také mimo region.

Jako jazykovědec musíte neustále poslouchat ostatní a zkoumat jejich řeč. Vyhodnocujete si pak nějakým způsobem tyto hovory?

Přesně tak to je, od toho se člověk nemůže oprostit. Není to ale tím, že bych chtěl za každou cenu získat nějaké drby zajímá mě ten projev, zvukové a jazykově skladební prvky. Nás češtináře často spojují s tím, že chceme všechny poučovat, že by všichni měli mluvit vybraně, spisovně. Tak to ale opravdu není. Spíše mě ta mluva zajímá taková, jaká skutečně je.

Jsou nějaká slova, která vás na Plzeňsku fascinují a dříve jste je neznal?

To se mi stává každou chvilku. Jak jsem se již zmiňoval, líbí se mi zájmenné tvary jako tuten, tuta, velmi rád mám také zájmenná příslovce, jako jsou například tutady, tamtudy nebo třeba specifická slovesa, jako je povjášet.

Chtěl jste být vždycky češtinářem?

Ne, vždycky jsem si přál stát se řidičem trolejbusu nebo autobusu. Kvůli mému přání mě rodiče přihlásili na průmyslovku v Teplicích, kde se ale záhy ukázalo, že nejsem technický typ. To mi pomohlo ke zjištění, že bych se chtěl věnovat jazykům. Nakonec jsem tedy vystudoval češtinu a angličtinu.

Vyučujete ještě?

Bohužel ne, ale chybí mi to. Přestal jsem učit, když jsem nastoupil do funkce, protože už bych to nestíhal.

Když jste učil, s čím měli podle vás studenti největší problém?

Nejvíce s gramatikou, s rozborem slova, s rozborem stavby slova nebo s určováním gramatických kategorií. Je to ale pochopitelné, člověk se tyto věci učí celou základní školu, na střední škole si od toho tak trochu odpočine, protože na střední se vyučuje hlavně literatura, a na vysoké si toho potom studenti musí hodně připomenout.

Poslední dobou se ozývají hlasy, že je čeština pro studenty náročná. Myslíte si, že by se měla zreformovat nebo zjednodušit?

O několika takových snahách jsem slyšel. Relativně nedávno vyšlo pojednání o tom, co vše bychom měli zrušit. Přesně si nepamatuji argumentaci, ale mnoho lidí říká, že by se měla čeština zjednodušit, nikdo ale ještě nepřišel s reálným výzkumem toho, co by opravdu pomohlo. Myslím si, že i kdybychom něco takového zavedli, jazykové společenství by změnu nepřijalo. Jsem přesvědčený o tom, že pro většinu českých mluvčích a pisatelů je například tvrdé a měkké „i“ hodnota. Gramatika je součást naší kulturní a vzdělanostní identity a podle mého názoru je snaha o její zjednodušení vrcholně naivní.

Jak vnímáte začleňování anglicismů do češtiny?

Úplně střízlivě. Jsem alergický na poplašné zprávy, že nás angličtina pohltí a je úplně všude. Nejčastěji se anglicismy dostávají do komunikačních sfér, jako je business (obchod pozn. red.) a showbusiness (zábavní průmysl pozn. red.). Například v beletrii nebo v úřední komunikaci ale taková záplava anglicismů není. Nemyslím si, že by češtinu jako celek nějak ohrožovaly.

Vadilo vám někdy něco na studiu češtiny?

Vůbec nic, čeština mě vždycky bavila. Měli jsme v Teplicích skvělou češtinářku, která byla shodou okolností z Plzně. Chodil jsem k ní také na výběrové cvičení z češtiny. A upozorňuji, že jsme se český jazyk na rozdíl ode dneška učili klasickou formou, tedy pomocí pravopisných cvičení, výkladů nebo rozborů.