Příslušník 2. pěší divize, který po skončení války pracoval jako bankovní úředník a jenž dodnes na osvobození Plzně velmi rád vzpomíná. 

Jaký to je pocit, vrátit se do Plzně přesně po 70 letech?

Řekl bych, že hlavně nečekaný, jelikož jsem nikdy nevěřil, že se tohoto dne dožiji.

Vybavujete si z osvobození nějaké konkrétní momenty, vzpomínky?

Velmi rád vzpomínám na nadšení a štědrost zdejších obyvatel. Když jsme sem v roce 1945 dorazili, tak na nás jejich srdečné uvítání udělalo velký dojem. Jejich slzy štěstí a radost se mnou zůstaly po celých těch sedmdesát let.

Stýkáte se i s ostatními americkými veterány?

S některými ano. Například velitel mé jednotky, Robert Gilbert, jenž tu letos s námi také je a kterému letos bude 100 let, je můj velmi blízký přítel již od konce 2. světové války.

Těšíte se na neděli, kdy se zúčastníte konvoje svobody?

Ano, jistě. Pokud si dobře vzpomínám, tak letos v konvoji pojedu již pošesté nebo posedmé, takže se velmi těším. Džípy jsou stále stejně nepohodlné, ale lidé jsou skvělí a je radost se těchto slavností účastnit.

Probíhají podobné oslavy též v USA, nebo je to pouze záležitost Evropy?

Ano, slavíme například 11. listopad, kdy si připomínáme konec 1. světové války nebo Den nezávislosti. Žádné podobné oslavy osvobození a konce 2. světové války ale neslavíme. Slavnosti svobody jsou hodně velká akce, asi největší, kterou jsem kdy viděl. Jsme vděční za to, že tu můžeme být a slavit se zdejšími lidmi jejich svobodu.

Setkal jste se s generálem Georgem Pattonem?

Naše divize nebyla přímo součástí Pattonovy armády, takže bohužel ne. My jsme byli do Československa posláni velmi narychlo a zde jsme se teprve připojili k jeho armádě.