Veronika Koko Kokešová je uznávaná česká foodblogerka. Narodila se v Plzni, na vysokou školu odešla do Prahy, kde zůstala dodnes. Založila si svůj pořad, ve kterém napodobuje jídla z restaurací. Na víkendy se však Veronika stále vrací do svého rodného města, kde si prý nejlépe odpočine.

Co je to vlastně foodblogerství, čili psaní blogů o jídle?
V současné době je to strašně populární záležitost, kterou chce dělat a dělá v podstatě každý. Když jsem s tím začala já, tak to skoro nikdo nedělal. Foodblogerů bylo hodně málo. V současné době jsou jich stovky.

Jak udělat blog úspěšným?
Pokud s tím chce někdo teď začít, je důležité soustředit se na nějaké aktuální téma, třeba zdravá výživa, bezlepková strava, veganství nebo tak něco. Nějak se prostě odlišit, protože obecný foodblog, který mám já, těch už je dnes tolik, že už je v tom hodně těžké prorazit. Následně je důležité blog neustále živit. Pokud to blogeři nedělají, tak si lidé časem najdou nějaký jiný blog, který bude pravidelně aktualizován. Lidé totiž potřebují změnu, nemůžeme psát pořád to samé.

Vidím to i na sobě, když něco dělám několik let, tak potřebuji určitou změnu, aby mne to zase bavilo.

Jak jste se dostala k vaření?
Od malička jsem měla ráda ochutnávání. Tatínek vlastnil jednu restauraci, takže jsem k tomu měla opravdu blízko. Po gymnáziu jsem šla na vysokou školu do Prahy, která byla zaměřena na hotelnictví a management. V té době jsem si musela začít vařit, což jsem do té doby neuměla. Uměla jsem pouze chodit do restaurací a hodnotit, zda mi jídlo chutná nebo ne. A tak jsem začala přemýšlet o tom, že když znám ta dobrá jídla v restauracích, mohla bych si jít nakoupit suroviny a uvařit si to doma, možná by to také chutnalo tak dobře. To je celá podstata vzniku Menudomu. To je pořad, který jsem si sama vymyslela, a vkládala jej na Stream.

V čem spočíval váš pořad?
Úplně první díly ještě neměly ani kalkulaci. Šla jsem do restaurace, objednala jsem si nějaké jídlo, vyfotila jsem si ho, najedla jsem se, pak jsem nakoupila všechny suroviny a uvařila něco podobného doma. Celé se to natáčelo a já to pak střihala. Po šestém dílu se mi ozval šéfproducent Streamu, že se mu to líbí a zda bych z toho nechtěla udělat pořad. A tím se to stalo populární. Kdyby se mi neozvali, tak bych to asi dlouho nevydržela, protože to bylo finančně nákladné. Na svůj blog, který se také jmenuje Menudomu, jsem pak psala zážitky z jednotlivých restaurací. A byly tam také jednotlivé recepty. Jídlo, které dostanu v restauraci, se snažím co nejvíce napodobit. Nikdy to ale nebyly přesné kopie, vždy se jednalo pouze o domácí obdobu.

To musí být těžké poznat jednotlivé suroviny…
Maximálně se třeba zeptám jako normální host, jestli v tom jídle není tohle nebo tohle, protože jsem alergická. Nebo takové klasické dotazy, jestli je to maso vykostěné. Sonduji, abych věděla, co mi přinesou, zda to vůbec bude možné doma uvařit. Ale nenápadně. O recept jsem si ještě nikdy neřekla. Jsem absolutní samouk. Musela jsem se začít prodírat všemi možnými obchody, abych vůbec poznala, jaký je sortiment.

Ale to mě vždycky bavilo. Když jedu na dovolenou, tak jdu do místních potravin a zkoumám, co všechno prodávají. Mají úplně něco jiného než my. Jdu třeba na hodinový průzkum a moc se v tom vyžívám. Nastudovala jsem si celý sortiment trhu a teď už vím, že když chci nějakou surovinu, kam pro ni mám jet, aby byla nejlepší. A také mám doma desítky kuchařek, které mám mnohokrát prostudované.

Jak se to líbilo provozovatelům restaurací, že vaříte domácí verze jejich jídel?
Nejdříve mě neměli rádi, protože si mysleli, že jim chci odloudit hosty. Ono to tak ale nikdy nebylo. Já jsem jen chtěla ukázat, co se v restauracích vaří a že si lidé mohou něco podobného uvařit i doma. Záměrně si vybírám jednoduchá jídla. Většinou ale potom změnili názor. Nakonec, když jsem tam třeba přišla znovu, tak mi poděkovali, že k nim lidé na to jídlo, které jsem vařila, začali chodit.

Podle čeho si vybíráte restaurace?
Tak z oboru vím, co se kde děje, kdo co otevírá a podobě. Co je zajímavé nebo kde byli jiní blogeři. Jestli tam já půjdu, musím vybírat podle jídelního lístku, protože už jsem toho uvařila opravdu hodně. Musím najít něco, co se nepodobá některému z předchozích videí. Ale pořád jsem ještě nestihla jít do všech restaurací, do kterých bych chtěla.

Která jídla nevaříte?
Moc se nepouštím do indické kuchyně. Já na to moc nejsem a nedokážu to ocenit. A ještě sladké, to mi moc nechutná, a tak nedokážu posoudit, jestli je to dobré nebo ne. Přesto mám několik sladkých receptů. Musím se na to více soustředit, protože nemám tolik zkušeností. Třeba u štrúdlu jsem dělala šest zkoušek, než jsem byla se svým výsledkem spokojená.

Je nějaké jídlo, které jste ještě neuvařila a chtěla byste ho uvařit?
Toho je opravdu málo, co jsem ještě nezkoušela, ale třeba domácí klobásky jsem ještě nedělala.

Vybíráte si pouze pražské restaurace?
Ne, když někam jedu, tak už si dopředu naplánuju nějakou restauraci v okolí. I v Plzni jsem dvě nebo tři navštívila. Ale pro Stream je stejně asi nejzajímavější Praha, protože tam je největší rozdíl v cenách. Ze začátku koukali lidé na pořad hlavně kvůli cenám, teď už také kvůli receptům.

Získala jste ocenění blogerka roku.
Ano dvakrát jsem vyhrála blogerku roku v kategorii food a dvakrát foodblog roku. A také Křišťálovou lupu, které si vážím asi nejvíc, to je ocenění české internetové scény, nejen blogerů.

Máte také svoji kuchařku.
Vždycky jsem chtěla vydat kuchařku, a když jsem měla tu možnost, tak jsem si řekla, ať je moje se vším všudy. Sama jsem si ji nafotila a napsala úvody k jednotlivým receptům. Lidé mi říkají, že je čtou třeba místo četby na dobrou noc. Píši tam o jednotlivých ingrediencích, aby se lidé dozvěděli, co s nimi mají dělat. Ještě jsem si vymyslela, že z nafocených jídel se vyřízne pouze talíř s jídlem a já si sama dokreslím okolí. V kuchařce jsou třeba jídla, která vařila moje maminka, ale já je připravila v takovém moderním duchu, pozměnila jsem je. A také jsou tam jídla, která měla u diváků největší ohlas.

Kniha měla úspěch, neplánujete pokračování?
Určitě ne v tom samém smyslu, ve kterém byla knížka udělaná. Pokud bych se měla pouštět do něčeho dalšího, tak by to muselo být zase něco originálního.

Máte nějaké jiné plány do budoucna?
V Plzni chceme s přáteli udělat bytovou restauraci. Jde o to, že vaříte pro své přátele či známé. Vypíše se termín, menu, oni se přihlásí, zaplatí určitý poplatek a přijdou ochutnat vaše jídlo. Je tam taková domácí atmosféra. Na podzim bychom to chtěli rozjet na Slovanech. Místo bude asi pro 12 lidí a přihlásit se může teoreticky kdokoliv. Chtěla bych tam vařit to, co lidé v plzeňských restauracích neochutnají.

Co vás baví kromě vaření?
V 19 letech jsem začala také s moderováním v rádiu, což dělám dodnes. Je to pro mne srdeční záležitost. Vždycky jsem chtěla být moderátorkou, ale v televizi. Chtěla jsem moderovat pořad Áčko. Myslela jsem si, že se tam dostanu přes rádio. Na chvilku jsem se tam nakonec dostala, ale uváděla jsem pořad o autech.

RECEPT: Čočková vyprošťovací s norimberskou klobáskou

Tahle polévka vás vytáhne i z té největší posilvestrovské mizérie. Kombinace červené čočky, chilli, zelí a norimberské klobásy je neodolatelná a v určitých situacích i léčivá. Navíc je polévka nejlepší, když se přes noc rozleží, takže ji můžete (nebo byste spíš měli) vařit předem. V přípravách konce roku se takhle snadná polévka úplně ztratí a na Nový rok si na ni ještě rádi vzpomenete. Kořeňte ji podle toho, jak bohatýrsky plánujete slavit. A počítejte s patrným houstnutím, zatímco bude polévka odpočívat a vyčkávat. Klobásky v takovém případě opékejte až před podáváním.

Ingredience na 1,5 l polévky

200 g červené čočky / 1,2 l vývaru / 9 ks bílých norimberských klobásek / 160 g nakládaného bílého zelí / 6 lžic láku z nakládaného zelí / 1 velká žlutá cibule / 3 stroužky česneku / 50 g slaniny / 3 řapíky celeru (můžete vynechat) / 1 větší brambora / 50 g másla / 2 lžičky soli / pepř podle chuti / 1 bobkový list / 2 větvičky čerstvého tymiánu / 2 lžičky drcené sušené majoránky / 1 lžička drceného kmínu / 1 lžička sladké papriky / chilli paprička podle chuti nakonec

Postup

Postavte vývar na plotýnku a nechte ho ohřívat. Oloupejte cibuli, česnek, bramboru a vypouklou stranu řapíkatého celeru. Nakrájejte cibuli nadrobno, zbytek zeleniny a slaninu na malé kostičky. Rozpusťte většinu másla v hrnci s nepřilnavým povrchem a orestujte slaninu, cibuli, brambory i celer. Prolisujte česnek a krátce ho opečte. Hlídejte, ať se nezačne připalovat a nezhořkne. Poté zalijte obsah hrnce horkým vývarem. Přiveďte k varu. Přeberte čočku, přisypte ji do hrnce a nechte asi 10–13 minut vařit. Rozmixujte polévku ponorným mixérem a vraťte ji na plotýnku.

Zelí překrájejte na 1–2 cm dlouhé kousky. Přidejte ho do polévky i se dvěma lžícemi nálevu. Přidejte všechno koření a nechte ještě aspoň 15 minut provařovat, zkrátka dokud zelí nebude měkké. Klobásky pokrájejte na centimetrové válečky a na minimu másla je osmahněte dohněda vedle na pánvičce. Přidejte je do hrnce i s výpekem. Pár minut ještě vařte, ochutnávejte a dolaďujte. Pamatujte, že zítra z toho má být polévka, co vás postaví na nohy. Takže nezapomeňte na chilli.

Andrea Pánková