Před dvěma lety byl Pickersgill hlavním tvůrcem loutek titulní postavy pro snímek Guillerma del Toro Pinocchio, který získal Oskara za nejlepší animovaný film. „Šlo o první stop motion loutku na světě, která byla animována ve velkofilmu polohovatelnou kovovou kostrou vytvořenou pomocí technologie trojrozměrného tisku kovů,“ uvedl Richard Pickersgill. A s úsměvem dodává: „Pinocchio je v příběhu dřevěný chlapec, ten náš ale z tohoto materiálu v sobě nemá ani kousek.“

Práce na tomto díle nebyla vůbec jednoduchá. Režisér společnost oslovil už v roce 2008. Vytvoření vysoce pohyblivé loutky s mnoha přesnými detaily podle jeho představ tehdejší technické prostředky neumožňovaly. Na projektu začal pracovat dříve než na filmu Tvář vody, který se ale do kin dostal nakonec dříve. Právě jeho úspěch korunovaný čtyřmi Oskary zapříčinil, že se veřejnost začala více zajímat o připravovaný snímek o dřevěném panáčkovi. Tvůrci to umožnilo vysněnou produkci realizovat. Po dvanácti letech od prvního kontaktování se podařilo dát dohromady se společností Mackinnon and Saunders takové návrhy, které del Torovi vyhovovaly. „Pro film jsme vytvořili celkově 60 loutek, z toho 25 jich představovalo titulní postavu. Guillermo del Toro upřednostňoval mechanické loutky se silikonovou kůži, většina jich takových je. U samotného Pinocchia je ale všechno jinak,“ říká loutkář.

Díly byly vytištěny z nerezové oceli, z pevného a odolného kovu, který byl zároveň dostatečně měkký, aby se do něj mohly vyvrtat jemné závity a otvory potřebné k osazení všech součástí. Animátoři tak získali pevnou strukturu, která ale zároveň nebyla příliš velká a umožnila loutce se lehce a rychle pohybovat v různých situacích. „Přivedly nás k tomu detaily, jakými jsou například hřebíky v Pinocchiově těle. Jestliže animátor pracuje s klasickými materiály, tak většinou když se na nich může něco rozbít, stane se to. Pokud bychom se pro tuto cestu rozhodli, šlo by o náročnou práci, která by se neustále musela opakovat. Díky tomu, že jsme použili pevnou strukturu z 3D tisku, za celé natáčení se nezlomil ani jeden hřebík,“ konstatuje.

Jednoduché to nebylo ani s obličejem. Těch tvůrci vytiskli 3000. Každý z výrazů musel být navržen ještě předtím, než se k práci dostal animátor. „Oči jsou odnímatelné, takže je možné upravit jejich výraz bez toho, že by se musel vyměňovat celý obličej,“ dodává. Nos, který je samozřejmě pro děj důležitý, drží prostřednictvím magnetu.

Fotogalerie: Unikátní sbírku indonéských loutek vystaví její majitelka poprvé v Plzni

Na tvorbě loutek se podílelo celkově nejméně 40 animátorů během více než 1000 natáčecích dnů. „Kvalitní animátor vytvoří za den tak dvě až tři sekundy záběrů," upřesňuje. Na práci se podílelo několik týmů z různých zemí. V americkém Portlandu loutkáři vyráběli vedlejší postavy včetně nejrůznějších příšer, kterými je film zaplněn. Další skupina působila v mexické Guadaljaře. Celkově vznikly stovky loutek od různých tvůrců. „Byla to týmová práce. Bavilo mě být toho všeho součástí,“ doplňuje.

V minulosti se loutkář podílel také na filmech kultovního režiséra Tima Burtona. Pracoval například na mechanice pro postavu pejska Sparkyho ze snímku Frankenweenie. „Tvořit loutky pro Tima Burtona často bývá poměrně složité. Postavy z jeho filmů, platí to i o Sparkym, mají totiž mnohdy velká těla ale tenké končetiny. Myslím, že jsme zkoušeli kolem dvaceti alternativ, než jsme dosáhli podoby, kterou si představoval on a hlavní animátor filmu Trey Thomas,“ vzpomíná Pickersgill.

Tělo i hlava zvířete se během procesu několikrát výrazně proměnily. Nakonec tvůrci umístili soukolí dovnitř Sparkyho trupu. Díky tomu se jim podařilo dosáhnout toho, aby jeho běh vypadal co nejpřirozeněji. Jeden z prototypů mohli obdivovat i návštěvníci workshopu v Plzni. Stejně jako loutky Pinocchia nebo Gepetta.

Spolupracovat na Burtonových produkcích, je podle loutkáře vždycky velká výzva. To platilo i v případě filmu Mrtvá nevěsta Tima Burtona. Podle režisérových přání museli loutkáři a animátoři umístit jemnou mechaniku do malinkých hlav tak, aby se jen mírným utáhnutím šroubku změnil výraz loutky. Studio za toto vylepšení získalo v roce 2005 uznání na Annie Awards za přínos animaci.

Unikátní kolekci indonéských loutek představí její majitelka poprvé v Plzni | Video: Ladislav Vaindl

„Lidé se mě občas ptají, jak to, že mě moje práce nenudí, když už jí dělám 25 let. Je to díky velké rozmanitosti, kterou přináší. Každá z loutek, na níž se podílím, je jiná. Je to vždycky výzva. Na každé produkci se naučíme něco nového. Tak to bylo i u Mrtvé nevěsty, kdy jsme provedli inovace ohledně mechaniky hlav loutek,“ konstatuje.

Práce s věhlasnými filmaři je náročná, ale obohacující. „Vždy se snažíme naplnit jejich představy, jak nejlépe to jde. Občas jsme omezeni časem nebo rozpočtem, ale vždycky děláme vše, jak nejlépe umíme. Režiséři, jako jsou Tim Burton nebo Guillermo del Torro, vyžadují odlišné přístupy, vždycky je vzrušující pro ně pracovat. A také sledovat, jak moc je zajímá celý proces vzniku loutek. Je pro mě pokaždé velkým potěšením se s nimi potkat,“ míní Pickersgill.

Mezi jeho první práce patřil dětský seriál Bořek stavitel, který je velmi oblíbený i v Česku. „První pracovní zkušenosti jsem získal v roce 1999. O rok později, když jsem dokončil univerzitu, jsem začal pracovat pro Mackinnon and Saunders. Jedním z mých prvních projektů byl právě Bořek stavitel. Bylo to úžasné. Práce pro dětské seriály je trochu jiná výzva. Máte na to odlišný rozpočet i jiné požadavky. Tohle je velmi úspěšný seriál, který zná mnoho lidí. Těší mě, že jsem se na něm mohl podílet,“ pochvaluje si.

Stejně tak je rád, že mohl pracovat na dalším dětském projektu, kterým byl Pošťák Pat. „Původní film pochází z osmdesátých let. My jsme byli kolem roku 2000 požádáni, abychom udělali loutky pro nový seriál s touto postavou. Film jsem měl jako dítě moc rád, takže jsem se téměř rozbrečel, když jsem zjistil, že se budu podílet na jeho remaku. Byl jsem z toho velmi šťastný,“ svěřuje se.

Pro původní snímek vznikla vždy jen jedna loutka pro každou z postav. „My jsme pro animaci potřebovali udělat od každé šest kusů. Dostali jsme do rukou originály loutek. Nesměli jsme je ale rozebrat, abychom se podívali, jak uvnitř fungují. Jeden z ředitelů společnosti Peter Saunders měl známého v nemocnici a ten nám zařídil rentgen loutky pro postavu kočky Jess. Takže někde ještě máme uložený její rentgenový snímek,“ vypráví s úsměvem.

Před devíti lety na Skupovu Plzeň přijel Peter Saunders. Toho ředitel festivalu Jakub Hora oslovil i letos. „Bohužel kvůli zdravotním problémům nemohl přijet. Požádal mě, zda bych mohl festival navštívit místo něj. Dlouho jsem se nerozmýšlel a souhlasil. Už jsem dříve byl v Praze, ale nic moc dalšího jsme z České republiky nestihl poznat. Jsem rád, že jsem se mohl akce zúčastnit. Všichni jsou tady moc milí. Místní festival je skvělý, je pro mě ctí, že jsem mohl být jeho součástí,“ říká Pickersgill.