Platí totiž následující počty. Karta, která dělá štych, se počítá za dva body, karta ve dvou ohlášených barvách, která se jen přihazuje za jeden bod, vlastní výnos také za jeden, výnos spoluhráče také, mám-li obsazeny obě nehlášené barvy. Pokud má hráč ve své kartě alespoň devět bodů, je to na flek, při více bodech je pak situace pro aktéra zcela beznadějná a riziko se mu dost prodraží. Existují sice rozhozy karet, kdy devět bodů nestačí, ale ty jsou naprosto kuriózní a paradoxně musí mít něco v ruce také spoluhráč a aktér hraje s dost slabou kartou, jenže spoluhráč do toho vynuceně vstoupí v nejnevhodnější dobu a nemá podle pravidel jinou možnost. Mariášníci pro tuto situaci mají krásné české slovo mitlpunkt.

Tak jednoduché to však není. U tlačící barvy to zřejmé bývá, která karta je za dva body a která jen za jeden, takže eso jsou dva body, krytá desítka také a krycí karta je jednobodová, eso s králem jsou čtyři body, neboť nesené tlačící kryji nejprve králem a dělám štych, i když desítku má nakrásně spoluhráč, a další štych dělá eso apod. U trumfů však toto rozhodování tak jednoznačné není, často i prostinká osma může být kartou dvoubodovou, popíšu situaci, která se nedávno doopravdy hrála. Výnos má aktér osobně, mám v ruce v červených, které při rozloze pět na šest si troufl dát za trumfy, osmu krále a eso, v tlačících kulích eso s malou, jednoznačně tři body, eso a král trumfových jsou další čtyři, celkem sedm a jde o to, jestli zmiňovanou osmu počítat za dva body nebo jen za jeden. V této situaci se ukazuje, že pět trumfů je málo, tlačící eso je silný argument a aktér nemá sílu osmu vyhnat právě proto, že první musí brát štych tlačící sedma.

Takže nesl trumfového spodka bitého králem, následoval výnos esem nehlášené barvy, výnos do tlačícího esa, nesená barva se opakovala a aktér s hrůzou zjistil, že oba máme stejně trumfů, jenže já v ruce eso. Navíc si to špatně spočetl, po fleku si dal re, dostal tuti a to při červených dvou sedmách už znamenalo, že pak chtíce nechtíce platil třem protihráčům v soutěžním mariáši limitní cenu 100,- Kč, ovšem hned třem lidem. Tento příklad také ukazuje, jaké detaily v této hře rozhodují. Kdybych měl v trumfech místo krále filka, flek už dát nemůžu, protože aktér výnosem trumfového krále vyžene eso a pak je osma opravdu jen jednobodovou kartou a to pomíjíme fakt, že kdyby nemlsal a dal červené jako tlačící, pak by hru s přehledem vyhrál, šest trumfů už by stačilo, holt by to bylo za poloviční cenu.

Jiná typická situace je, kdy hráč má výnos, tlačící eso a tři malé trumfy. Pokud má navíc ve třetí barvě dlouhou kartu s esem, není co řešit, flek je povinností a opět se ukáže, že pět trumfů navíc bez výnosu je příliš krátkých. Osobně dám flek i bez tohoto esa, zde je ovšem riziko, že eso nesené třetí barvy má aktér a trumfy se mu tak „natáhnou“, riziko ovšem není velké a neexistuje situace, ve které by si aktér mohl dát korektní re. Pokud v této situaci nese spoluhráč, pak je důležité mít obsazeny všechny čtyři barvy i bez es, jelikož spoluhráč, pokud eso třetí barvy má, musí jím nést, pokud má aktér obě cizí esa, pak si musel nechat jen čtyři trumfy v ruce, pátý musel do talonu. Nutno ovšem podotknout, že mystičnost dvou sedem umožňuje neuvěřitelné situace, o kterých bude řeč v jednom z posledních dílů našeho seriálu.