Na břehu bazénu, v autobusu MHD, na silnici i na utkání ve stolním tenisu šlo vloni o život malému chlapci, učiteli, mladé ženě i sportovci. Vše dobře dopadlo díky šestici lidí, jež na Krajském úřadu přijal hejtman Josef Bernard. Předával jim tradiční Ceny za záchranu života.

„Vážím si toho, že v našem kraji máme lidi, jako jste vy. Já sám vždycky trnu, kdybych se dostal do takto těžké situace, jestli bych selhal, či ne. Určitě bych se ale snažil,“ zhodnotil hejtman s úsměvem práci letošních hrdinů. Pak už se dojemné odpolední setkání točilo pouze kolem jejich dramatických příběhů.

Lukáš Bouda

Povoláním traktorista z Kanic je také dobrovolným hasičem. Život zachraňoval na silnici.

„Při návratu do firmy jsem mezi Klenčím a Draženovem vytáhl devatenáctiletou slečnu z hořícího auta. Auto hořelo, leželo v pangejtu na boku nebo na střeše, slečna byla připoutaná a nemohla se odpoutat, nemohla ven. Takže jsem nožem přeřízl bezpečnostní pás a ještě s jedním svědkem, kterého bohužel neznám a se kterým už jsme se potom ani nesetkali, jsme ji vytáhli z auta, odnesli a začali ji ošetřovat. Neměla žádná vážná viditelná poranění, takže jsme jí rány zakryli gázou a čekali na příjezd záchranářů,“ řekl.

Petr Šafránek

Vedoucí oddělení plicní kliniky Fakultní nemocnice Plzeň zachránil pětiletého Adama Kalčíka z Volduch.

„Byli jsme s rodinou na koupališti v Rokycanech, máme tři děti ve věku čtyři, pět a osm let. Jezdily na tobogánech, já je pozoroval a všiml si toho chlapce. Když se začal topit, ležel bezvládně na vodě. Svlékl jsem se, skočil pro něj, vytáhl ho na břeh. Byl celý fialový, nedýchal, začal jsem s nepřímou masáží srdeční a přišlo mi to jako věčnost,“ popsal lékař, co předcházelo úspěšnému oživení. K chlapci a jeho zachránci se pak seběhli plavčíci a také jeho dědeček, který byl u vody s ním a včera Petru Šafránkovi znovu děkoval. „Nebýt pana doktora, tak bych tu dnes nebyl asi ani já. Byla to moje chyba,“ říkal, ale Adamova maminka ho přesvědčovala o opaku.

Kristýna Vostracká a Martin Laštovka

Studentka prvního ročníku Střední zdravotnické školy a student elektrotechnické střední školy jeli večer autobusem č. 30. Netušili, že budou muset resuscitovat a volat pomoc jednomu z cestujících, kterého hoch navíc znal.

„Najednou se před námi do uličky svalil Martinův učitel. Pánovi se zastavilo srdce, protože měl ucpanou aortu, a já jsem vůbec nevěděla, co s ním je. Vždycky jsem ho nahodila zpátky a on zase přestal dýchat. Pak mi přišla jedna paní pomoct a přijeli záchranáři,“ vzpomněla dívka.

Že o život bojoval zrovna Martinův učitel, byla souhra náhod. „Řekl jsem si hele, toho znám. Sice mě neučí, ale každé ráno se vidíme na chodbě,“ usmál se. Teď se mohou vídat dál. „Je to zvláštní pocit, všechno to znám jen z vyprávění,“ dodal pak učitel.

Stanislav Bočan a Václav Štengl

Stanislav Bočan z Hostouně je bývalý policista, jezdí za prací do Německa. Václav Štengl je vyšetřovatel požárů a bydlí v Milavčích.

Muže, který zkolaboval při stolním tenisu, zná první muž. „Odehráli jsme utkání, kde jsem tedy utrpěl porážku, a došlo k tomu, že on dostal srdeční zástavu. S Vaškem jsme poskytli srdeční masáž a byli u něj do příjezdu záchranky. Před čtrnácti dny jsme u nás shodou okolností hráli odvetu, kde jsem mu to zase vrátil. Jsem rád, že jsme se zase setkali,“ řekl.