„Svojí kresbou je pro mě jednou z nejhezčích druhů. Padlo mi to do noty,“ říká 47letý lesník a přejíždí desku stolu rukou. „Takovou mám i doma na jídelním stole,“ prozrazuje.

Hned však dodává, že nábytek v místnosti není žádnou rozmařilostí. „Není to masiv, byl určitě za rozumnou cenu. Na to se tady při výběru vybavení dost hledí. Nikde tady nenajdete žádný luxus. Ledničku, minibar nebo kožená křesla,“ zdůrazňuje rodák z Ledec.

Už na první pohled je vidět, že obyvatel této kanceláře má blízko k myslivosti. Na stěnách visí trofeje. „Mezi nimi jsou nejen soukromé, ale i památky na myslivost u státních lesů v dřívějších dobách, třeba trofeje tetřeva nebo tetřívka ze šedesátých let minulého století ,“ vysvětluje Klik.

Příliš osobních věcí si ale ředitel do budovy, která stojí kousek od kruhového objezdu od roku 2005, nepřinesl. „Opravdu tu nemám téměř nic. Fotky mám v peněžence, to mi stačí. Taky mívám snímky dětí na ploše počítače. Momentálně jsou ale na tapetě psi,“ přiznává se smíchem. Všechno ostatní je podle něho spojené s prací. A pak si přece jen vzpomene. „Mám na polici pohár, který vyhrál můj pes Cedrik na barvářských zkouškách honičů v roce 2001. Ta trofej je mnou stále,“ pochlubí se vášnivý nimrod.

Ivan Klik přichází do práce vždy v sedm hodin ráno. Jeho pravidelným a vlastně jediným rituálem je ranní káva. „Tu si dám opravdu vždycky, je to taková půlhodina na rozjezd,“ vysvětluje.Od půl osmé už přijímá první návštěvy, má domluvené schůzky. Když k němu přicházejí do kanceláře ´na zavolanou´ podřízení, není to známka něčeho nepříjemného, tady se ´kartáč´ nedostává. „Vážné problémy se řeší spíš v zasedací místnosti, ke mně do kanclu se lidé bát nemusí,“ směje se ředitel.

Právě v ředitelně rád přijímá smluvní partnery. „Když se jedná o podmínkách smluv a dodávek, docela ´domácí prostředí´ preferuju,“ prozrazuje Klik. Přesně naopak je to při jednání s veřejnými institucemi, to se zase rád podívá na jiná místa, jiné kanceláře.

V té své udržuje pořádek, šanony na skříňkách jsou docela srovnané. Ale jako Zdeněk Svěrák v Básnících srovnávající všechny předměty do přesně určených sektorů, určitě není. „Uznávám zlatou střední cestu. Pořádek mám rád, ale nejsem úplný puntičkář,“ myslí si o sobě krajský ředitel.

Blíží se vánoční svátky, v místnosti lesníka zatím ale není ani vidu po nějaké výzdobě. „Stromeček budeme mít jen v hale. Víte, my ty stromečky moc neprožíváme. Vánoce jsou pro nás hektickým obdobím, hlavně pro provozní pracovníky. Všechno finišuje, řeší se krádeže stromků a podobné nepříjemnosti. Já si sem dám kousek jmelí a tím to skončí,“ tvrdí přesvědčivě Klik.

A pak mluví s nadsázkou o ideálních místech na dovolenou pro lesáky. „Těmi jsou třeba Tunis nebo Egypt, kde nejsou téměř žádné stromy. Teprve tam si český lesník může opravdu odpočinout,“ dodává Klik pobaveně.