Během pár měsíců se začal bazén, starý 26 let, pod jeho vedením měnit v moderní místo pro milovníky vody. V loňském roce se bazén stal nejnavštěvovanějším místem v Plzni, předběhl dokonce plzeňskou zoo.

Vaše profesní cesta je velmi rozmanitá. Od zdravotnictví přes obchodní a ekonomickou sféru až k vedení klubu a plaveckého bazénu. Jak jste se k práci dostal a čím vás obohatily předchozí pracovní zkušenosti?
Pracoval jsem kdysi léta ve zdravotnictví, v radioterapii šest let. Po celou tu dobu jsem přicházel do kontaktu s těžce nemocnými lidmi. A věřte mi, že tato každodenní zkušenost vám udělá úplně jiný pohled na svět. Najednou se s životem jinak pasujete. My kolem sebe neustále řešíme, že máme nějaký problém. Ale musím upřímně říci, že pokud nejsme smrtelně nemocní, nemáme vůbec žádný problém! Byla to léta neocenitelných zkušeností.

Přesto jste pak zdravotnictví opustil, abyste se do něj oklikou vrátil.
Ano, moje poslední zaměstnání bylo v nemocnici. Dělal jsem vedoucího ekonomického a posléze obchodního a marketingového oddělení. Jenže jsem bohužel zjistil, že se toho ve zdravotnictví moc nezměnilo a je hodně vzdáleno mým praxím v soukromé sféře. Že některé důvody, které mě tehdy vedly k odchodu, stále přetrvávají. Myslím tím chování a myšlení některých zaměstnanců, vztahu k „výrobním" prostředkům atd. A to platí ve státním sektoru všude.

Můžete to prosím specifikovat?
Víte, lidi, kterým je, pokud budeme mluvit o zdravotnictví, špatně, mají strach, vůbec je nezajímá, že se někdo z personálu ráno pohádal s manželem. Já jsem několik let působil v soukromé sféře, kde se prostě musíte chovat k zákazníkům slušně. Váš klient – váš pán, tam je to již samozřejmostí. U nás se ale pacienti stále personálu jakoby bojí. To je opravdu špatně. A při tom stačí tak málo, třeba úsměv či vlídné slovo, které ke všemu nic nestojí. Divila byste se, jak rychle to pacientům zlepší náladu a v důsledku i zdravotní stav.

A v prosinci loňského roku jste se dostal ke sportu. Stal jste se předsedou o.s. Plaveckého klubu Slavia VŠ Plzeň a ředitelem bazénu na Slovanech. Je to velký profesní skok?
Ne zas tak velký, je to zatím skloubení všeho, co jsem kdy dělal. Jednak je to manažerská práce, na kterou jsem zvyklý a baví mě se strategicky rozhodovat i nést odpovědnost. A zároveň i já mám ke sportu hodně blízko. Dělal jsem trenéra, ale i rozhodčího. A sedmnáct let jsem se vrcholově věnoval karate. Ostatně sportoval jsem od malička. Od svých 7 let, kdy jsem po návratu z ročního studia na ruské základní škole začínal s hokejem. A zajímal jsem se i o fotbal, hrával jsem okresní přebor Plzeň – jih. No a plavání jsem se sice závodně nikdy nevěnoval, ale na to tu máme dost opravdu kvalitních trenérů.

Váš plavecký oddíl prý patří 
k těm nejlepším?
Ano, je to přesně tak, jsme 3. nejlepší oddíl v republice. Když se jmenují nejúspěšnější sporty v Plzni, tak vedle hokeje, fotbalu se sem vždy zařadí i plavání. A já jsem na to náležitě hrdý. Jsem ten typ „srdcař". Navíc jsme i jediné velké sportoviště v Plzni, které je zároveň otevřeno veřejnosti, což někdy není jednoduché skloubit.

Podle jednoho průzkumu jste byli dokonce v loňském roce nejnavštěvovanějším místem 
v Plzni, ještě před zoo.
Moc nás to pochopitelně těší, za loňský rok k nám dorazilo 598 000 návštěvníků. Samozřejmě že mnoho z nich chodí opakovaně. Shodou okolností i telekomunikační firmy zjistily, že jsme třetím nejnavštěvovanějším místem s vodou v ČR. Před námi je již jen Aquapallace Čestlice a bazén v Podolí. A to, že je tolik návštěvníků, ukazuje, jak kulturní lidé v městě jsou.

Mám pocit, že lidé plavou opravdu rádi. Kdykoli přijdu k vám do bazénu, máte narváno.
Plzeň má obrovskou výhodu, že má veliký padesátimetrový bazén. Protože, co si budeme povídat, plavání tady patří mezi běžné sporty. Což je ale například veliký rozdíl oproti Americe. Tam lidé plavat vesměs neumí i proto, že plavání nemají v rámci základního vzdělání. Když se chcete naučit plavat, musíte se zapsat do kurzů, které jsou drahé. U nás je naštěstí plavání pořád v podvědomí lidí zapsáno jako něco, co je pro život nezbytné. To už říkal můj předchůdce, pan Jezera, že když nebudete umět hrát fotbal, až takový problém to není. Když ale nebudete umět plavat, je to mnohem horší. Umění plavat vám může zachránit život.

Máte pěkný venkovní bazén. Kdy přesně ho otvíráte? A mohou návštěvníci venkovního bazénu zároveň procházet dovnitř a užít si atrakce i tam?
Otvíráme koncem dubna, letos poprvé dokonce již rekordně brzy 20.dubna! A vypouštíme ho podle pocitu, že již je zima. Málokdo ale ví, že venkovní bazén je vyhřívaný, na příjemných 22 stupňů Celsia, ostatní musí udělat sluníčko. A návštěvníci mohou volně procházet po celém areálu, jak potřebují.

Letos jste ale zprovoznili řadu zajímavých novinek. Když zůstaneme ještě chvíli venku, vzniklo tam letos nové dětské hřiště.
Naším cílem zkrátka je, aby když se k nám přijde na celý den koupat rodina, aby si to užili se vším všudy. Dětské hřiště jsme koncipovali tak, aby bylo pro všechny věkové kategorie. Pro ty nejmenší tu máme hrad, pro ty starší pavoučí prolézačku, které říkám Atomium. Teď ještě koupíme přes 5 metrů širokou trampolínu, která bude samozřejmě přístupná zadarmo pro děti, co přijdou k bazénu. A stejně bezplatně mohou návštěvníci využít sportovní hřiště na volejbal, badminton, nohejbal či ping – pong. A ještě bych moc rád vybudoval hřiště na petanque.

Když teď nahlédneme do vnitřních prostor bazénu, i tam se toho hodně změnilo. Kde získáváte prostředky na financování?
Dětské hřiště, i teď nově Karibský koutek, jsme platili z rozpočtu, který máme od města Plzně na bazén, na opravy, investice atd. Protože se nám podařilo ušetřit provozní náklady, tak jsme je investovali zpět do bazénu. Já pořád tvrdím, že je potřeba investovat do bazénu, aby sem lidé chodili a rádi se vraceli, protože když sem ti lidé chodit nebudou, tak ani plavci nebudou mít takové podmínky ke svému rozvoji.

Největší investiční akce vás ale teprve čeká…
Od roku 2009 je připravena studie rozvoje plaveckého areálu, která se začíná postupně naplňovat. Právě nyní je v připomínkování projekt na výstavbu nového dětského bazénu, který vznikne na místě bývalé kotelny. Na to jsou navázány další velké změny. Tam, kde je dnes dětský bazének, vznikne atriový vchod a společné šatny. Čekáme, že zde vznikne to, co je dnes běžné ve všech jiných bazénech, turnikety, čtečky čárových kódů. My tady pořád fungujeme s technologií, která je z roku 1986. V místě dnešních pánských šaten bychom chtěli udělat wellnes provozy. A pak rozšířit vodní atrakce.

A kdy se na bazén v supermoderním kabátě můžeme těšit?
Jako všechno ostatní je to samozřejmě odvislé od peněz, protože to jsou řádově desítky milionů. Původně se uvažovalo, že by vše mohlo začít v roce 2016, ale samozřejmě záleží na rozhodnutí zastupitelů města Plzně. Příští rok by se, doufám, měl začít stavět ten nový dětský bazének a pak už nebude cesty zpět.

Překvapivě ale máte s bazénem i kulturní ambice…
Když se podíváte, máme tu výstavu. Jednoduše jsme využili nepoužívaný prostor v místech, kde je zároveň při trénincích spousta rodičů, kteří čekají děti. Mají tak dost času si fotky prohlédnout. Právě vystavujeme fotografie dcery jednoho našeho člena, která žije v Kanadě a má nádherné fotky z kanadských hor. Zároveň budu rád, když se nám ozvou další zájemci, výstavu jim tu rádi uděláme. Uvažuji dokonce o divadle, že bychom uvedli představení Aquabelly, které je do těchto míst jako dělané. Anebo koncert dětského sboru, zvuk se nad hladinou hezky nese, to by byl krásný zážitek. Plánů je spousty a chceme bazén víc přitáhnout k lidem a Plzni.

Tomáš Kotora

Studium: gymnázium, nástavba radiologický laborant a ekonomie na fakultách ZČU v Plzni a České zemědělské univerzitě v Praze.
Zaměstnání: práce v oboru radioterapie, výuka na na střední zdravotnické škole, úředník v bance, zástupce obchodní společnosti, podnikání, Krajský úřad, vedoucí Odboru cestovního ruchu, vedoucí ekonomického a obchodně marketingového odd. Klatovské nemocnice.
Zájmy: karate – 17 let vrcholově, držitel 2.danu, černý pásek, jízda na chopperu, zdravý selský rozum,  hudba: smíšený sbor Nová Česká píseň, již 20 let, první tenor a manažer, kapela Na starý kolena band (jižanský rock a blues), skupina Redballs (rock).
46 let, rozvedený, 2 děti ve střídavé péči a 1 „vyvztahované".