Zájem o elektroniku má Honzík už od nejútlejšího dětství. Doma má prý plnou skříň stavebnic s touto tematikou a jeho největším přáním pod stromeček byla vlastní pájka a výbava ke skládání elektronických stavebnic. Pro ty si jezdí s rodiči do specializovaného obchodu, když si je předtím na internetu sám vybere.

Nejdůležitější je náročnost projektu a co bude výrobek nakonec dělat. „Mám doma červené blikající srdíčko nebo brouka, který se hýbe podle toho, odkud na něj svítí světlo. Udělal jsem si i hledačku kovů, retrorádio nebo infrazávoru,“ uvádí Honzík.

Teď už se může svému koníčku věnovat i pod odborným dohledem, ale najít vhodný kroužek pro tak malého zájemce prý nebylo snadné. „Hledali jsme dlouho, protože nám vesměs všude řekli, že tak malé dítě vzít nemohou, že na práci potřebuje základy fyziky ze školy,“ řekla Honzova maminka.

Ochotu Honzík našel až ve Středním odborném učilišti elektrotechnickém v Plzni, kde od podzimu do konce března probíhaly kroužky pod záštitou dotačního programu Motivace pro technické vzdělávání mládeže Plzeňského kraje. Zde si mohl vybrat ze tří kroužků, které konkrétní škola pořádá. „Vybral jsem si elektrotechniku, protože mě baví skládat, pájet a měřit věci podle schématu a protože to s pomocí pana učitele zvládnu,“ vysvětluje Honzík.

I zde je nejmladším účastníkem kroužku. „Normálně přijímáme děti z osmých a devátých tříd, výjimečně sedmých, podávají k nám pak i přihlášky ke studiu,“ uvádí zástupce ředitele školy Bohumír Sobotka. „Prvotním cílem kroužků ovšem je seznámení dětí s technikou a vytvoření nějakého vztahu k ní, nízký věk by tedy neměl být překážkou,“ dodává.

Děti v kroužcích začínají od lehčích stavebnic, ke kterým vyučující vysvětlí potřebnou teorii a pokračují k těm těžším, které zaberou i několik hodin. „Vždycky začínáme na jednoduchých věcech, které budou po složení určitě fungovat, aby dítě nebylo zklamané, že si s tím dalo práci a nakonec to nic nedělá,“ vysvětluje Sobotka.

„Mým oblíbeným výrobkem je ten brouk, ukazoval jsem ho i spolužákům ve škole. Pájel jsem ho sice doma, ale něco jsem popletl, takže mi pan učitel na kroužku pomohl, aby mi brouk fungoval,“ říká malý Honzík a svou řeč doprovází ukázkou svého výtvoru. „Moc se těším na příští rok, až to zas začne, chtěl bych se přihlásit i do dalších kroužků,“ dodává malý šikula.