„V osmaosmdesátém? To už mi bude skoro čtyřicet. To z toho nebudu už nic mít.“ Tak prý před lety reagoval režisér a spisovatel Václav Chaloupek na slova někdejšího ředitele plzeňské zoo, kdy začnou chovat žirafy. „No a vidíte, už je mi šedesát a žirafy tu pořád nejsou. Ale předpokládám, že příští rok už tu budou,“ dodává s úsměvem čerstvý jubilant.

Žádnou velkou oslavu svých kulatin prý nechystá. „Nejsem oslavovací typ. O víkendu u mě byli známí a příbuzní. Ale jinak beru narozeniny jako všední den, který nijak zvlášť neprožívám,“ říká Chaloupek, který se proslavil především televizními večerníčky. Mezi nimi byli například Bráškové nebo Vydrýsek.

Poslední večerníček je zatím Aladin
Zatím poslední práce pro televizi byla pro Chaloupka Podivuhodná cesta ježka Aladina. „Večerníček se na obrazovkách objevil v březnu. A předposledním seriálem byl Madla a Ťap, který jsme točili před několika lety na Šumavě,“ dodává. Náměty na další příběhy v hlavě má, nejspíše v nich tentokrát hlavní roli nebudou hrát zvířata z českých luhů a hájů. „Se zvířaty chci samozřejmě pracovat dál. Rád bych udělal nějaký seriál o africké zvířeně. Více podrobností zatím nemohu prozradit,“ konstatuje Chaloupek.

K tuzemské přírodě se ale zřejmě za čas opět vrátí. V budoucnu má totiž v plánu udělat seriál, jehož každý díl by byl o jiném zvířeti, které žije u nás.

Zoologickým zahradám propadl
K přírodě měl vždy vřelý vztah. „Dá se říci, že třetinu života jsem prožil v televizi a pět šestin v zoo,“ doplňuje s nadsázkou. Když se kdysi z vesnice přestěhoval do Plzně, zoo pro něho znamenala kousek přírody uprostřed města. „Když jsem byl na střední, chodil jsem do zoologické za školu,“ pokračuje.

Do plzeňské zoo nastoupil v roce 1981 a pracoval tu osm let. „Vzpomínám na to rád,“ dodává. Léta tak v zoo pracoval vedle současného ředitele Jiřího Trávníčka. Seděli prý dokonce ve stejné kanceláři.

Zoologickým zahradám podle svých slov propadl. Život bez nich by si nedokázal představit. I přes to je ale pro něho volná příroda mnohem přitažlivější. „V roce 1992 jsem se poprvé dostal do Afriky. Měl jsem možnost podívat se do místních národních parků. Zjistil jsem, že zoologická zahrada je přece jen divadlo, imitace, která má ale důležitou úlohu pro záchranu některých zvířat. Nicméně vidět je, jak se chovají ve svém přirozeném prostředí, to se nedá vůbec srovnávat,“ domnívá se.