„Namlouvali jsme se v tělocvičně ve Skvrňanech. Jinam se tenkrát chodit nedalo,“ vzpomínali na své seznámení Růžena a Václav Blažkovi z Plzně, když v sobotu oslavovali šedesát let od své svatby. Jejich ano, které si zopakovali na úřadu prvního městského obvodu, bylo tentokrát diamantové. Stejně vzácné a stejně pevné jako celý jejich vztah, který provází tolerance a trpělivost.
Za sebou měli oba těžké chvíle, vybombardovali jejich domovy a přišli o členy rodiny. Václav navíc bojoval ve válce na Slovensku. „Vychovala nás bída, a tak jsme si vážili jeden druhého, to jediné jsme měli,“ popisuje situaci po válce 83letá Růžena.
Psal se 16. červenec roku 1949 a pro Růženu a Václava to byl po osmi letech známosti svatební den. „Akorát jsem tenkrát zapomněl svatební kytku, tak jsem se pro ni musel vracet,“ vzpoměl si i po letech 85letý ženich. „Já si tenkrát svatební šaty ušila úplně sama z látky, na kterou jsem dostala poukaz. Manžel si sehnal krejčího, ale šaty nás nakonec nestály ani korunu,“ vypráví zase paní Růžena.
Václav pracoval celý život ve Škodovce. „Od autoklempíře se vypracoval na náměstka ředitele doudlevecké fabriky,“ je paní pyšná na svého muže. Při diamantové svatbě prý musela myslet na ´blbiny´, aby nebyla moc dojatá. „Hlavně jsem se nesměla otočit, abych neviděla celou naši velkou rodinu. Mám tři děti, první dceru a pak dvojčata chlapce a holčičku. Teď už máme sedm vnoučat a šest pravnoučat,“ dodává paní Růžena.
