Kolemjdoucí zaujal jak jeho speciální stojan, v němž měl na odiv umístěno hned několik druhů vidlí, lopat i hrábí, tak nejrůznější zemědělské náčiní, používané už několika generacemi. Na otázku, co si mohou lidé u jeho výstavky prohlédnout, odpovídá Kraus téměř okamžitě. „Všechno, co jsem našel nebo od někoho dostal. Je to prostě taková moje vášeň, ty věci mi připadají strašně zajímavé. Je to už dlouho, co se používaly a spousta lidí neví, k čemu některé sloužily. Například tohle,“ řekl a odkudsi vylovil valchu. „Holky ví, že na to hraje někdo v Děda Mládek Illegal Bandu, ale že se s tím pralo už ne,“ kroutí hlavou Kraus. Ten se prý v Nečtinech v roce 1972 také vyučil a na obec si zachoval spoustu vzpomínek.

Ze všech nádob, radlic a jiných věcí, které nadšenec do Nečtin přivezl, přecházel zrak. Za největší kuriozitu své sbírky ale on sám označil prapodivnou věc připomínající zvon na čištění odpadů. „Myslel jsem si, že je to stará lampa na kočáry, ale světe div se, je to pračka. Dříve se napustila voda do nějaké nádoby, nastrouhalo se do ní mýdlo s jelenem, hodili jste tam prádlo a tímhle ho šťouchali. Prozradila mi to moje máma, která s ní ještě prala,“ směje se Kraus.

Nečtinská výstava byla jeho premiérou. „Nikdy jsem nikde nebyl, ale řekl jsem si, že tady by to mohlo lidi zajímat. A zastavuje se jich tu spousta. Říkají ,Tohle jsme měli doma´ a ,Tohle znám´ a tak,“ říkal.

Na závěr našeho rozhovoru se pak ,vytasil´ s věcí téměř raritní. Opodál totiž stál plechový stroj s řemenicí na boku. K čemu sloužil? „Někdy mu říkám předchůdce komunistů – oddělovalo to totiž zrna od plev. Mám tu ještě jeden podobný, menší. Do toho se zase házely palice makovic, ty to drtilo a třídilo,“ doplnil Kraus.