K pumpě na trase, kde strávíme většinu času, se dostáváme trolejbusem. Pak musíme asi kilometr pěšky lesem. Streetworkeři Martin a Pavlína nikdy dopředu nevědí, s kolika klientkami se zrovna setkají. V Plzni jde přibližně o 70 holek, jak je streetworkeři nazývají. Polovina z nich jsou narkomanky. „Některé už na nás čekají, protože dopředu vědí, že dorazíme. Jiné vyhledáváme sami," říká Pavlína. Ona nebo její spolupracovníci kontaktují prostitutky na této trase třikrát týdně. Terénní práce ale není pouze o poskytování kondomů a stříkaček.

V ohrožení

Napadení prostitutek v Plzni není nic neobvyklého. Ženy živící se sexem vyhledávají různí klienti. Někteří se nezdráhají je škrtit, zbít, mučit nebo znásilnit. Své zkušenosti a svá doporučení zpravidla muži sdílí s ostatními na erotickém serveru. Vyprávění, která jsem v úterý odpoledne slyšela, se někdy podobají hororu.

„Dbáme na to, aby holky hlídaly samy sebe a dodržovaly určitá pravidla, která je ochrání. Když se jim nějaký klient nezdá, ať dají na vlastní intuici a nechodí s ním. Mluvíme třeba o tom, aby neměly na krku šálu nebo cokoliv, čím by je mohl zákazník uškrtit. Dobré nejsou ani podpatky, protože v situaci ohrožení nemohou utíkat," vyjmenovává některé rady Pavlína. I streetworkeři za dobu svého působení už zaznamenali pár děsivých případů. Jeden z těch nejhorších se týkal satanisty, jenž prostitutku omámil a chtěl obětovat. Dotyčné, která už ležela na pentagramu, se nakonec podařilo zázrakem uniknout. Ne všechny příběhy šťastně končí. Některé klientky byly zavražděny. Také proto poskytovali street-workeři klientkám ochranná zařízení, jež v případě bezprostředního ohrožení začne silně zvonit.

V akci

Jsme u benzinky. Zůstávám opodál a čekám na signál. Martin a Pavlína jdou za první klientkou. Ptají se, zda se můžu připojit. Žena plnoštíhlé postavy, která je na ulici už čtrnáct let, přikyvuje. Jedinou podmínkou pro to, abych s ní mohla mluvit, je naprostá anonymita. Stejně tomu je u zbylých žen.

K prostituci se dostala kvůli tomu, že nemohla sehnat práci. Pak už na ulici zůstala. Vystřídala několik lokalit, ale teď je už delší dobu na Domažlické. Rovněž ona se několikrát setkala s násilím od mužů. Naštěstí nikdy nebylo příliš vážné. Některé její kolegyně však takové štěstí neměly a byly zavražděny. I přesto se na trase nebojí.

Míříme kousek dál, kde se nachází hned několik holek najednou. Rozmlouvám s mladou cizinkou, která jako jediná z těch, s nimiž se seznámím, chce s prostitucí skoncovat. Kolem se potlouká její přítel. Ve starším autě se na zadním sedadle nachází vyhublá narkomanka s obvázanou nohou. Před několika vteřinami si střelila dávku, která začíná působit. Vpředu netečně sedí její partner, bývalý zákazník, a cosi opravuje. Oba teď žijí v autě. Závislá žena si nejčastěji aplikuje lék Vendal, který se v Plzni kvůli nedostatku heroinu v posledních letech velmi rozšířil. Martin a Pavlína tentokrát vyměňují dotyčné stříkačky, dávají jí kondomy a vyptávají se na aktuální situaci.

Poslední prostitutka, s níž se setkáváme, patří mezi ty, jež prožily v životě opravdové peklo. Jako malá byla týraná, pak i zneužívaná.

Naším dalším cílem je ubytovna, kde máme navštívit další narkomanku. Procházíme dozadu zšeřenou ubytovnou, která je prosycená divným zápachem. Martin klepe na dveře, ale nikdo neotevírá. Naše mise skončila. Zdravíme ostatní, kteří posedávají na chodbách, a odcházíme. Cestou ještě prozatímní kolegové posbírají několik ´buchen´, které se nejčastěji nalézají v trávě u silnice.

Pro mě terénní práce končí. Martin a Pavlína ještě v práci pokračují a za klientkami, k nimž možná jako jedni z mála přistupují jako k lidským bytostem, a nikoliv ke zboží, se zase brzy vydají.