Odér rozpouštědel, zvuk rytmické muziky, válečky, štětečky, šablony i chrastění kuliček protřepávaných sprejů. Mix pro všechny smysly naplnil jeden z plzeňských podchodů. Obrázky inspirované džunglí a zbrusu nové graffiťácké „klikyháky“ odteď zkrášlují jeden ze vstupů do obchodního centra Plazy. Čerstvě postříkané zdi má na svědomí parta sedmi sprejerů v kšiltovkách a kapucích z Plzně i Ústí nad Labem. Akce proběhla za bílého dne a nebyla o adrenalinu ani o policejních houkačkách. Graffiti vzniklo legálně se souhlasem vedení nákupáku. Tvůrci se díky tomu s malováním mohli „mazlit“ a na do detailu povedeném výsledku je to znát.

S podnětem přišel Komat, jeden z asi dvou desítek aktivních plzeňských tvůrců graffiti, kteří si mezi sebou říkají poanglicku „writeři“. Manažeři Plazy s provokativním nápadem neměli problém, na šedivých stěnách tunelu ostatně stejně předtím byly vyryté jen prasečinky. Už ve středu přivezl 45letý writer Tomáš Jelínek z Ústecka latexy, barvy a spreje. Parta zdi ještě odpoledne podetřela, den nato se malovaly stromy a črtaly tvary písmen. „To hlavní už je, v pátek to budou kluci asi ještě dobrušovat,“ ukázal ve čtvrtek T. Jelínek, který se podepsal sprejerskou přezdívkou Sake33. Tu už tři desítky let kreslí po zdech na Ústecku.

Na několikadenní malování se v uplynulých dnech porůznu chodili dívat známí writerů z Plzně. Ti někdy byli podobně jako jejich ústecký kumpán „v letech“, k jednomu z nich se s „hlídací“ babičkou přišel pouličnímu řemeslu přiučit i jeho synek. Jako „Snote“ se v podchodu k Plaze podepsal sprejer, kterému je 33 let. „V Plzni se občas legálně maluje, ale tohle je první takové graffiti u obchoďáku,“ vypíchl muž, který maluje už 18 let a dnes se živí jako frézař. Nejmladším zástupcem komunity byl 24letý Lukáš, který graffiti dělá pět let. „Až poslední dva roky se ale snažím, aby to nějak vypadalo a neštvalo to lidi,“ svěřil se.

Jak Lukáš vyložil, na začátku jeho zájmu o sprejeřinu bylo mladické pobláznění a touha po dobrodružství. „Chtěl jsem být na ulici vidět, ale kreslil jsem hlavně prasárny,“ s pokorou zhodnotil vyučený malíř-lakýrník, který se v tunelu k obchoďáku podepsal jako „Sejf“. Mladík se živí jako dekoratér, lepí tapety. „Ale tuto je prostě srdcovka,“ ukázal na graffiti, kterým by se do budoucna rád živil. Že to vůbec není jednoduché, ukazuje případ protřelejšího, o generaci staršího Ústečáka Sake33. Ten má z tvorby vycházející z umění ulice sice živnost, ale poslední rok s koronavirem mu do ní „hodil vidle“. Maloval třeba kulisy pro veletrhy a festivaly. Ty ale organizátoři ze známých důvodů museli rušit. Loni v létě ho finančně zachránila zakázka na malování desítky výměníkových stanic v Praze.