Vlk, který je absolventem vojenské konzervatoře a krátce byl i vojákem z povolání, nastoupil k vězeňské službě v listopadu 1998 jako řadový dozorce v Ostrově nad Ohří. Prošel různými funkcemi a 1. prosince 2014 se stal ředitelem věznice na Borech. Do historie jednoho z nejznámějších nápravných zařízení v zemi se zapsal jako úspěšný šéf, letos se ale rozhodl svléci uniformu.

„Původně jsem chtěl končit už v létě, ale s ohledem na to, že se posunulo dokončení výrobní haly v sousedství věznice, odchod do civilu jsem odložil, abych se podílel na rozjezdu,“ vysvětlil s tím, že k rozhodnutí ho vedly dva zásadní důvody. Prvním je rodina.

Do přírodní rezervace Janovský mokřad, kterou zřídil Plzeňský kraj, byli vypuštěni v rámci ochrany vegetace, zachování unikátnosti a přirozeného rozvoje mokřadu divocí koně z Exmooru. Tyto koně doplní ještě dva kusy ze stáda praturů.
Do unikátního mokřadu vypustili polodivoké koně. Poslouží ke spásání trávy

„Jsem teď potřeba více doma a dojíždění do Plzně od Prahy, kde žiji, bylo náročné. Druhým důvodem je, že sedm let ředitelování na Borech dá pořádně zabrat. Musíte být k dispozici 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Ve chvíli, kdy není ve věznici ředitel, zajišťuje její chod vrchní inspektor strážní služby. Každé zavolání z jeho strany znamená, že se něco stalo. Víte, že se někdo pořezal, někdo oběsil, že někdo drží hladovku, neodebral stravu a podobně. To vše řešíte a musíte včas a rychle rozhodnout. Ať je jakýkoli den a jakýkoli čas. To je největší stres,“ uvedl.

Petr Vlk ještě coby ředitel věznice a dnes již v civilu.Petr Vlk ještě coby ředitel věznice a dnes již v civilu.Zdroj: archiv Petra Vlka

Deníku přiznal, že odchod z vězeňské služby po bezmála čtvrt století pro něj ale nebyl lehký. „Rozhodování bylo strašné. Já jsem se na něj dlouho připravoval a byť jsem se vždy cítil jako člověk, který není závislý na uniformě, tak konec listopadu a první prosinec byly hodně emotivní. Do posledního dne jsem si říkal, jestli to nemám vzít zpět,“ uvedl. S věznicí se ale úplně neloučí, od počátku prosince působí coby civilista na poloviční úvazek v subjektu, který má na starost zaměstnávání odsouzených.

Právě s prací vězňů úzce souvisí i to, na co je Vlk za sedm let ve funkci nejvíce hrdý. Je to otevření nové výrobní haly v těsném sousedství věznice, ve které najde práci až 300 odsouzených. „Trvalo roky, než se to podařilo,“ řekl s tím, že nový objekt má i řadu dalších plusů. Díky výrobní hale mimo káznici se totiž značně zvýšila bezpečnost ve věznici, neboť přestaly dovnitř najíždět kamiony, s nimiž hrozilo, že se dovnitř i přes přísné kontroly dostanou zakázané věci. „Nově funguje specifický systém nakládky – vykládky. Na hale jsme také upravili systém kontroly průchodů odsouzených, který je mnohem propracovanější, než historicky byl. Zmenšil se tak výrazně průnik nepovolených předmětů do věznice. Monitoring ukázal, že se hledají jiné cesty, jak dostat drogy či telefony k odsouzeným. Teď se to, co se možná dostávalo dovnitř s pomocí kamionů, různě hází přes zeď, zachytáváme to,“ popsal Vlk.

Za sedm let jeho ředitelování prošly Bory tisíce vězňů. Spoustu z nich si Vlk pamatuje jménem, mimo jiné proto, že jako ředitel měl povinnost do sedmi dnů si promluvit s každým, kdo si o to požádal. Byl o to velký zájem, pohovory byly na denním pořádku. Odsouzení se na něj totiž často obraceli jako k poslední instanci, která může vyřešit jejich trable. „Když jsem s odsouzenými komunikoval, tak se mi za celých sedm let nestalo, že bych měl s někým problém, že by mě chtěl někdo napadnout, a to jsme někdy při tom byli úplně sami. Byli mezi nimi i vrazi, ale ti jsou paradoxně vyklidnění, protože vědí, kolik toho mají před sebou. Relativně dobře se s proto nimi spolupracuje. S vrahy, pokud nejsou psychicky nemocní, se domluvíte mnohdy líp než s někým, kdo je pětkrát odsouzený za alimenty,“ prozradil.

Devatenáct příslušníků integrovaného záchranného systému i jednoho odvážného občana ocenilo město Plzeň za záchranu života.
Skalpovaný muž i novorozenec ze záchodu. Žijí díky oceněným hrdinům

Zažil i chvíle, na které nebude vzpomínat rád. „Nejhorší bylo, když uhořel vězeň. Pro nás to opravdu byla Akta X, dlouho se pátralo, jak se to stalo. Ve finále z toho vyplynula nešťastná náhoda, ale dodnes to je pro mě obrovská záhada,“ řekl Deníku.

Věznici teď coby pověřený ředitel vede Pavel Kopačka. Bude ale muset projít náročným výběrovým řízením. „Mám s ním letitou zkušenost, sám jsem si ho, díky jeho schopnostem, vybral jako prvního zástupce, proto bych byl moc rád, kdyby se mu podařilo uspět a on kontinuálně navázal na moji práci,“ uzavřel Vlk.