Poranění pátého krčního obratle, ke kterému došlo nešťastnou náhodou, totiž poškodilo míchu. Jeho sestra Michaela se rozhodla najít pro bratra pomoc.

„Bratr je velmi sportovně založený člověk, takže diagnóza ochrnutí je pro něj velmi krutá. Nezpůsobil si to navíc žádnou klukovskou blbinou, neskákal do vody z výšky, jak tomu často bývá. Naopak na sebe byl dost opatrný a mně, která jsem vyzkoušela i bungee jumping, se vždycky divil,“ vypráví Michaela. Její bratr šel do vody, a když mu dosahovala po stehna, skočil více do hloubky. „Velkou naději na to, že bratrův zdravotní stav nemusí být definitivní, mi dala kamarádka. Odkázala mě na nadaci Wings for Life, která podporuje farmaceutickou společnost ve výzkumu a jeho následné klinické testování. To je možné na klinikách v Německu, Španělsku, Anglii, Kanadě a USA,“ uvádí Michaela. Společnost, která nadaci spravuje, spojila rodinu mladíka s profesorem, který celé klinické vyšetření zastřešuje.

„Posoudil diagnózu bratra, spojil se s českými lékaři a navrhl převezení na jednu z německých klinik s tím, že vše by hradila farmaceutická společnost,“ říká sestra.

Vyskytl se však problém v podobě špatného psychického stavu Michaelina bratra. „Odmítl převoz na německou kliniku proto, že neumí německy a ani rodina by u něj nemohla být, kvůli velké vzdálenosti. Navíc nevěděl, jak velké jeho šance jsou, protože první výsledky testů, na nichž se pracuje již třetím rokem, se zveřejní až za další dva roky,“ vysvětluje Michaela. Nevzdala se a celou situaci se snažila vyřešit jinak.

Za pomoci ministerstva zdravotnictví, primáře spinální jednotky FN Motol, ředitele farmaceutické firmy a také zaměstnance Státního ústavu pro kontrolu léčiv, usilovala o převezení léku do Čech. „Protože ale není zatím registrovaný, je ve fázi testování, nebylo to ani přes snahu všech možné. Šlo by sice schválit klinickou studii, ale to je tak dlouhý proces, že by se lék nestačil podat včas. Poslední šanci na jeho podání měl bratr 30. srpna, tedy nejdéle 28 dní od úrazu,“ říká Michaela.

I když příběh neskončil happy endem, je překvapená, kolik lidí bylo ochotno pomoci hledat řešení. „Za bratrem do nemocnice jezdím a jeho stav se lepší. Lékaři sice nedokáží říci, zda bude někdy moci ještě chodit, ale nevzdává to. Hrozné je, že mladých kluků tam leží spousta,“ dodává Michaela.

Plzeňská fakultní nemocnice zaznamená každé léto zhruba tři takové případy. „Na naší emergency jim poskytneme život zachraňující péči a předáme odborníkům na spinální jednotku do Prahy,“ uvádí mluvčí nemocnice Renata Jenšíková.