Dnes jste členem rybářského svazu a rybáře dokonce kontrolujete. Vzpomenete si ale na své rybářské začátky? Chytal jste ryby už jako kluk a jaké byly vaše první úlovky?

Samozřejmě si vzpomenu, rybařím už od deseti let. Ryby jsem začínal chytat na nádrži u nás v Dnešicích, tam se chodilo hlavně na karasy, na kapříky a na okouny. Lovili jsme tenkrát jen s dřevěným prutem a na háčku jsme měli jen žížalu nebo rohlík. Jinou návnadu jsme tehdy nepoužívali.

Od té doby jste určitě chytil hodně ryb. Jakým mimořádným úlovkem se můžete pochlubit?

Tady u nás v Čechách na Borské přehradě jsem chytil sumce. Ten měřil 185 centimetrů a v České republice je to zatím můj největší úlovek. Ale když jsem byl ve Španělsku, tak jsem tam chytil sumce, ten měl dva metry a dvacet centimetrů. Oba tyhle sumce, tady i tam, jsem chytal na rybičky, na malé karasy. Na ryby jezdím do zahraničí rád. Jen do mnohými oblíbeného Norska nejezdím, na mě je tam moc zima. Byl jsem ale třeba na sumcích ve Španělsku, ve Francii, Itálii nebo v Chorvatsku. Nejvíc se mně líbilo rybaření ve Francii, protože ono to není jen o rybách, ale i o přírodě a jak se tam žije. V tom je u mě Francie na prvním místě.

V Plzni se nejvíce pytlačí na řece Radbuze
Pytláků na plzeňských řekách přibývá. Vůči rybářské stráži bývají i agresivní

Borská přehrada je vyhlášeným revírem pro lov sumců. Kdy jste ho tam chytil?

To bylo už v roce 2021. Borská přehrada je jedna z našich nejlepších přehrad tady v okolí. Je nejvíc zarybněná, chodí se tam hlavně na sumce, ale také na štiky a kapry. Ale chodí tam ti, co chtějí mezi lidi, protože na Borské se lidi u vody hodně střídají. Kdo chce mít klid, tak jde někam na malou říčku. V takových případech si chodím klid užívat na Radbuzu do Dobřan. Tam chytám nejraději kapry nebo plotice.

Když jsme u těch kaprů, i mezi nimi máte nějaký kapitální úlovek?

Největší, kterého jsem chytil, měřil tuším devadesát centimetrů a vážil čtrnáct kilo. Toho mám taky z Borské přehrady. Ale viděl jsem tam na přehradě už rybáře, kteří chytili dvacetikilové kapry. A loni jsem tam našel už mrtvého sumce, ten měl dva metry a dvacet centimetrů. Zřejmě jej nějaký rybář chytil, nešetrně s ním zacházel, a on to nepřežil. Musel jsem ho odstranit.

Jsou rybáři, kteří ryby rádi loví, ale sami je nejí. Co vy?

Já ryby tedy rozhodně rád mám. A přiznávám se, že ani nepatřím ve velké míře k zastáncům hesla chyť a pusť.

Proč?

Jednak to není dobré chytat ryby jen tak pro zábavu a honit se za fotkami na Facebooku nebo Instagramu, jak se dneska často dělá. A také mně vadí, že lidi jdou jenom po těch velkých rybách, jako by ty malé ryby nebyly. To já neuznávám. Já když chytnu třeba štiku nebo sumce, tak je sním.

Rybí kastrůlek pana katechety.
Vychutnejte si výbornou rybí specialitu od mistra kuchaře Miloše Štěpničky

Takže jste snědl i toho rekordního sumce z Borské přehrady?

No jasně. Nevidím důvod, proč ho pouštět zpátky, protože z hospodářského hlediska ty velké ryby nemají moc význam. Jak na rybnících, tak ani na přehradách. Teď je trend mezi rybáři honit se za velkými rybami. Chytit, vyfotit se a pustit. Ale ty ryby určitě něco cítí, mají rozpíchanou tlamu, a když ho chytnete vícekrát za sebou na přehradě, tak má rozpáranou tlamu od háčků jiných rybářů. To není dobré. Ryba sice necítí jako člověk, má snížený práh bolesti, ale určitě něco cítí. Také je to o šetrném zacházení. Ryba často spadne na zem a zlomí si třeba žebra. Rybáři si někdy myslí, že když ji pustili, že udělali dobře a já ji tam pak za tři dny najdu mrtvou. Jen z toho důvodu, že s ní někdo nešetrně zacházel. A to si pak si říkám, že by bylo lepší, kdyby si ji rovnou vzal.

Jste zkušený rybář, takže předpokládám, že si na Vánoce rybu nekupujete.

Ne, tu mám opravdu vždy z vlastních zdrojů. Ale na Vánoce prodávám v Dobřanech vánoční kapry z kádí. Kousek od náměstí v Tyršově ulici. Pronajmeme si tam od města chodník, postavíme kádě, nosíme ryby zezadu ze zahrady a prodáváme to z vlastní garáže. Jsou to naše ryby z rybníku, co chováme, ale těch nemáme moc, tak je kupujeme i na sádkách v Klatovském rybářství. To pak přivezeme autem třeba 10 metráků kaprů ze sádek.

Budou letos dražší?

Záleží za kolik je nakoupíme, ale myslím že ceny zůstanou jako v loňském roce. Když budou dražší, tak se jich zase pak moc neprodá, lidi šetří. Člověk víc vydělá na té práci a na vykuchání.

Kapr z Klabavy u Rokycan
Rybář Jirka chytil při celodenní výpravě na Klabavě krásného kapra

Říkal jste, že ryby jíte rád. Dokážete si je ale i sám připravit?

K jídlu si je většinou připravuji sám nebo někdy i přítelkyně. Často spolu s kamarády ryby grilujeme. Pstruhy dávám většinou mamince, ta je má ráda. Já je dělám rád v alobalu na grilu nebo pečené v troubě s bramborem. Pochutnám si i na řízcích ze sumce v trojobalu nebo sumčím guláši. Na Vánoce mám nejraději štiku pěkně na podkovičky upečenou v troubě. Nebo i candát je vynikající. A když není nic z toho, tak i sumec na Vánoce je dobrý.

Jak důležité je vybavení? Vybíráte si je podle toho, co jdete chytat?

To je to nejdůležitější. Na sumce nejdu s proutkem, ale musím mít sumcové pruty i šňůru na sto kilo a naviják. Když si jdu zavláčet na pstruhovku, tak mám jemný proutek i jemnou saturnu. Prostě to člověk musí volit podle toho, co chce lovit.

A prozradíte, kam chodíte lovit pstruhy?

Na ně jezdím na pstruhové revíry do Tachova a nebo na Mži ke Stříbru. Jezdí se i do Janovic na Úhlavu nebo na Otavu do Sušice. Otava je naše nejlepší pstruhová řeka. Tam jsou krásné ryby.

Je opravdu na rybaření nejhezčí to, že můžete sedět sám v přírodě a na nic jiného nemyslet?

Já mám především rád ten klid, že vypnu a jsem daleko od lidí. Potom je to také ten adrenalin, když něco chytám. A nakonec radost z toho, že si úlovek doma sním.

S jakou rybou jste nejvíc bojoval a zažil ten adrenalin?

Nejvíc mi dal zabrat ten borský sumec. Ale přiznám se, že některé ještě větší sumce nebo štiky jsem vůbec nezdolal. Ty mi to utrhly, bylo to shodou okolností také tady na Borské přehradě. Měl jsem třeba na prutu štiku, ta měla nějakých 130 centimetrů a utrhla mi to kousek před podběrákem. To se ale stává, s velkým sumcem nebo kaprem se musí často bojovat. Tahám je třeba i půl hodiny. Toho mého sumce jsem měl venku asi za pětadvacet minut.

Dáváte ryby i kamarádům?

Ne, jen rodině a třeba ještě bráchovi. Většinu úlovků máme jen doma pro sebe. Ať si ji každý chytne sám a koupí si povolenku.

O několik svých rybářských zážitků se rozhodla podělit také Anna Caithamelová z Blatnic u Nýřan.
Mladé rybářce by mohla její úlovky závidět i řada zkušenějších kolegů

Vy sám jste členem profesionální rybářské stráže, jak taková kontrola vypadá v praxi?

Vydávám se na pravidelné kontroly šestkrát v týdnu, v noci pak chodíme společně ve dvou nebo ve třech. Větší vodní plochy kontrolujeme pomocí hlídkové lodi. Pokud někdo nemá povolenku, musí předložit doklad totožnosti a sepíšu s ním protokol o přestupku, který se předává na příslušný místní úřad.

Jaké pokuty takovému hříšníkovi hrozí?

Jejich výše se obvykle pohybuje od tří do deseti tisíc korun. Za přestupek pytláctví to může být pokuta až 30 tisíc korun.

To už je poměrně citelný postih. Zaplatí pak opravdu všichni?

Úřad si je pak pozve, jenže většina z nich nepřijde. A pokud jde o cizince, tak ty nikdo nedohoní. Prakticky jediný trest pro ně je ten, že jim můžu sebrat veškeré vybavení, se kterým přestupek spáchali. Takže většinou jim zabavuji prut a podběrák.

Předpokládám, že se jim do moc nelíbí. Už se někdo chtěl prát nebo vzal nohy na ramena?

Oni to samozřejmě nechtějí vydat, tak už došlo i na strkanice. Nebo se snaží včas zahodit prut do kopřiv. Mému kolegovi utekl pytlák přistižený u Radbuzy a naháněli ho až k zimnímu stadionu. Utíkal s igelitkou plnou kaprů, která se mu tam roztrhla. On je začal sbírat a v tu chvíli už přijeli policisté a naskákali na něj. I mně už jich hodně uteklo. Proti tomu není obrana. Pytláci byli, jsou a budou a je jen na nás, kolik jich chytíme.

Banner rybyBanner rybyZdroj: Jan Lakomý

Vaše příspěvky posílejte na adresu ryby@denik.cz. Nezapomeňte na své jméno, kde jste fotili (kde se výlov koná, atd.), připojit můžete také krátký příběh. Rádi vše zveřejníme v našem speciálu.