Najednou měl všechny své zkušenosti zúročit v jednom pořadu na jedné stanici… Zda se mu to povedlo, ať posoudí diváci. My jsme se zeptali, jak to vidí on sám.

Reality show VyVolení na Primě skončila na začátku prosince. Co to pro vás znamenalo?
Když jsem se po večírku finálového večera v Praze ve vile probudil, měl jsem zvláštní pocity. Věděl jsem, že až odjedu, už se zpět nevrátím, protože nebude kam. Studio v šapitó se zboří, vila stejně tak a celé zázemí odvezou technici na jiný projekt. V duchu jsem projížděl uplynulé tři měsíce. Pak jsem nasedl do auta, vile řekl ahoj a celou cestu jsem přemýšlel, že to neskutečně rychle uteklo.
Stýskalo se mi už na prvním kilometru dálnice D5. Tak trochu jsem se vlastně stěhoval zpět z Prahy do Plzně, i když jsem dojížděl každý den.
Co bude teď? Chystáte se usadit v Praze?
Praha sice dává mnoho možností a několik nabídek zvažuji, ale Plzeň je moje rodné město, jsem tu spokojený. Jezdit každý den tam a zpět je dost náročné. Toho už jsem si za ty tři měsíce užil dost. A stěhovat se z nového bytu hned dál se mi moc nechce. Asi to všechno ukáže čas.
Jaká to pro vás byla zkušenost? Soutěž můžete zhodnotit už s jistým odstupem. Poznal jste mnoho nových tváří…
Jednoznačně životní zkušenost, za kterou jsem opravdu vděčný. Pracovně mi to přineslo mnoho, prošel jsem velkým televizním světem, ale i v osobním životě se toho pro mě hodně změnilo. Poznal jsem mnoho lidí. Vydal jsem se také mezi mnoho profíků, které jsem neznal a kteří mi dali důvěru. Ta pozice pro mě byla hrozně těžká, je to dost velký tlak na psychiku. V takovém projektu už se čeká, že všechno umíte, není možnost tam schovávat chyby, vše je přímý přenos. Teď s odstupem to hodnotím velmi přínosně, ale v ´přímáku´ se mi docela svíraly půlky. (smích)
Šel byste také soutěžit do vily nebo do jiné reality show?
Několikrát už jsem tuhle otázku dostal a mnohokrát o ní přemýšlel. Do vily bych nešel, vím totiž, že bych se na casting nikdy nepřihlásil. Zážitek to sice musí být, ale nejsem ten typ, kterého by tenhle styl popularity těšil. Nechtěl bych být známý jen proto, že jsem byl v televizi ve vile. Soutěžící dají svůj život všanc, odkryjí soukromí, ale nic jim to vlastně nepřinese.
Znáte se se soutěžícími osobně? Měl jste ve vile svého oblíbence?
Známe se všichni. S některými jen podle vidění, s některými jsme společně zapíjeli i konec VyVolených. Můj oblíbenec byl Milan, líbilo se mi, že byl hodně nad věcí, provokoval a vychutnával si mnohdy hodně zajímavé reakce ostatních. Myslím, že o tom reality show je. Proto jsem mu to přál.
Prozraď te nějakou veselou historku z natáčení…
Dlouho si budu pamatovat větu režiséra rekapitulací: „Ty vole, Míro, teď !“ Vždy, když běžel sestřih, dostával jsem echo… „Za 10 minut jdeme do vysílání, za 3 minuty…“ atd. Tenkrát jsme ale všichni koukali na strašně moc vtipné rekapitulace a i režisér se tak bavil, že zapomněl sledovat čas. Já seděl na druhé straně studia rozvalený na gauči pro noční show a smál jsem se společně s nimi. Pak se z režie ozvala právě ta věta vyděšeného režiséra: „Ty vole, Míro, teď !“ Běžel jsem na natáčecí pozici, cestou mi upadl přístroj s ´uchem´ na komunikaci s režií, takže jsem vlastně ani v tu chvíli nevěděl, na kterou kameru točíme a o čem je ten vstup. To bylo veselo. (smích)
Myslíte si, že si vítěz výhru opravdu zasloužil?
Na jednu stranu by si ji zasloužili všichni. To psychické napětí není lehké zvládnout. Jsou odloučeni od všech a přitom je mají kousek od sebe. Své příbuzné mohli vidět, jen když šli do ´duelu´. Na druhou stranu si výhru skutečně zaslouží ten, kdo tam dělá show a zaujme tak diváky. To není lehký úkol.
Kdybyste dostal nabídku na moderování svého vlastního pořadu, vzal byste ji?
Určitě každý děláme práci proto, abychom v ní nějakým způsobem uspěli. Nabídka vlastního pořadu je v případě moderátora celoplošné televize vlastně nabídka nejvyšší. Myslím, že je na ni čas. Kdyby přišla teď, určitě bych ji zvážil, ale nebral bych ji za každou cenu. Kdyby šlo o projekt, který by se ke mně nehodil, nešel bych do toho. Moderování pořadu o porodu ryb bych určitě odmítl. (smích)
Jak fungoval váš osobní život během moderovaní reality show?
Opravdu vzácně. Mám velmi tolerantní přítelkyni, která mi moc pomohla. Dopoledne jsem moderoval v rádiu, někdy jsem byl přes den na Óčku a večer na Primě. Přítelkyně na mě čekala třeba do jedné do rána, až se vrátím. Během reality show to byla vlastně jediná doba, kdy jsme se vídali. Já jsem byl přes den doma jen výjimečně a moje partnerka, která studuje, také. Takže několikrát jsme se minuli. Tři měsíce jsem nebyl na nákupu, jednou týdně jsem dokázal shrnout věci k pračce, a tak dál. Zkoušku vztahu jsme ale oba zvládli.
Nenaštvalo vás, když jste si o sobě přečetl v bulvárním tisku, že máte románek s Terezou Pergnerovou nebo misskou Renatou Langmanovou nebo že Vlastu Korce nahradí cucák?
Naštvalo. Jenže naštvat se, to je tak to jediné, co s tím můžete udělat. Brzo stejně zjistíte, že je lepší se tomu zasmát. Oslovení cucák mi přišlo dost hanlivé. Na jednom webu se také začala řešit moje orientace. A článek o Tereze a Renatě? Tomu už jsme se pak společně zasmáli. Jsme kamarádi. Když se pak ovšem dočtete, jak se vaše milostné pohledy střetly, docela to pobaví.
Tiskem také prošla zpráva, že se nemáte rádi s kolegou Liborem Boučkem? Je to opravdu tak nebo je to kachna?
Podle mě na to s Liborem ani nebyl čas. Míjeli jsme se ve studiu, prohodili spolu pár vět. Za sebe to tak určitě nevnímám. Myslím, že ani Libor to nijak neřeší.
Jak reagovala na vaše pracovní vytížení a zprávy z bulváru rodina a partnerka? Několikrát týdně jste se objevoval v hlavním vysílacím čase…
Měl jsem u nich obrovskou podporu. Mamka sledovala bulvár každý den a vždycky mi hned volala, co se kde píše. Rozčilovaly ji stupidní články, ale teď už je nad věcí.
Měl jste koupené dárky s předstihem, nebo jste také jeden z těch, kteří vše shání 23. prosince?
Něco málo jsem měl už na začátku prosince, ale přiznám se, že toho tolik nebylo. Nakoupil jsem je v průběhu měsíce.
Jaké máte nyní plány? Zaměstnaný jste více než dost, zbývá vám vůbec nějaký čas na odpočinek a koníčky?
Když jsem dostal nabídku TV Prima, říkal jsem si, že to zkusím. Byl to pro mě maximální zápřah a radost jsem si stihl dělat tak u dobrého jídla. Hodně jsem šidil svůj oblíbený squash a akce s kamarády, na které se zase strašně moc těším. Aktivní relax je pro mě nutný. Nejsem gaučový typ.
Učíte se měsíc létat s helikoptérou… Jak jste zatím pokročil?
Pořád do ní umím akorát tak nastoupit. (smích) Je toho hodně, tak si dávám čas. Ač je to relativně malá helikoptéra, mám z ní respekt jako z boeingu.
Charakterizujte jedním slovem svůj den.
Antistereotyp. Přemýšlím, jestli je pro to i jiné slovo. Mám prostě plán si užívat. Dneska člověk neví, jak dlouho ještě bude moct.
Co jste vystudoval za školu? Mrzí vás, že nepracujete ve svém oboru? Nemáte v tomto směru ještě nějaké ambice?
Vystudoval jsem střední průmyslovou školu dopravní, pak jsem se plácal na vysoké – na ´strojárně´ a ´pajdě´. Ale chuť moderovat byla větší. Nešlo to však časově skloubit. A tak jsem to risknul i bez titulu. Vystudoval jsem tedy auta a k těm se asi i jednou vrátím. Ale to až budu ´velkej a rozumnej muž´.
Jak nakládáte s vydělanými penězi?
Asi jako každý Čech. Hypotéka, bydlení a sem tam dovolená a zábava. Teď jsem si udělal radost novým autem. Ale jinak za blbosti neutrácím. I když přiznávám, že někdy mě úchylka na auta a elektroniku nutí dělat různé, možná až nepochopitelné věci.
Měl jste za poslední půlrok vůbec nějakou dovolenou? Plánujete ji?
Byl jsem s přítelkyní a kamarády týden v Itálii. Těsně před VyVolenými, odjezd byl hrozně narychlo. Ale bylo to fajn. V lednu plánujeme, že vyrazíme do Špindlerova Mlýna.
Díval jste se na sebe, když jste byl v televizi?
Určitě, ale nic příjemného to nebylo. Jsem sám sobě velkým kritikem. Koukat se občas musím, a to kvůli kontrole pohybů hlavou, mluvení, postoje atd. To jsou zdánlivé banality, které ve výsledku dělají hodně moc.
Jak reagovali vaši blízcí na to, když jste jim řekl o VyVolených?
Věděli, že jedu na casting, který nebyl první. Drželi mi palce, co kdyby to náhodou vyšlo? Pak jsem volal domů, že to bylo maso a že zas jedu. To bylo celé. Když pak po 14. hodině volala produkce, myslím, že já jsem byl víc v šoku než rodina. Ta celou dobu stála při mně.
Mnoho moderátorů si zahrálo v nějakých filmech či seriálech, co vy? Láká vás to?
Mám za sebou minutu slávy v seriálu Velmi křehké vztahy. Je to zase úplně jiná práce, kterou je fajn si vyzkoušet. Ale pokud člověk nemá vlohy být hercem, myslím, že by to dělat neměl. Jestli je mám já, jsem se raději bál zeptat. Určitě je to lákavé, ale naučit se scénáře není žádný med.
Máte nějaký moderátorský vzor?
Už jsem o tom mluvil vícekrát. Mam rád profesionály, kteří si jdou svou cestou, kterou si vyšlapali, protože toho dosáhnout opravdu chtěli. Leoš Mareš, Marek Eben a Jan Kraus jsou lidi, kterých si v tomhle směru vážím, ač jsou stylově každý jiný. Dávají do toho sebe, i když to nemusí mít úspěch, a o tom to je.
Jak vypadá vaše ráno?
Rozlepím oči, myslím tak kolem deváté, spáchám ranní hygienu a jdu venčit psa. Pak už pouštím počítač a od 10 začínám svůj pracovní den. Ale když se mi hodně nechce a můžu si to dovolit, taky se stane, že jdu se psem až ve 12…
Jaká je vaše oblíbená hudba (zpěvák, skupina)… Jako moderátor rádia slyšíte za celý den určitě hodně stylů.
Rád poslouchám dobrou českou muziku, Divokýho Billa, Kabáty a spoustu dalších. Spíš než alba poslouchám dobré písničky. R´n´B mě taky baví. Vlastně většinou vyhledávám to, co nehrají rádia. Musím to už trochu filtrovat.
Jaké tři věci byste si s sebou vzal na pustý ostrov?
Vrtulník, kamarády a autoinzerci. (smích)
Prásknete na sebe nějakou ošklivou vlastnost? Jenom jednu?
Nebo mám prostor na seznam? (smích) Někdy jsem paličák, když vím že mám pravdu. Taky mám absolutní neschopnost plánovat do budoucna a vyndavat poštu ze schránky.
Co vám zaručeně zvedne náladu?
Oblíbená muzika, chutné jídlo, projížďka v autě a činnost po 22. hodině. (smích)
Žijete ve Vejprnicích u Plzně. Proč jste se rozhodl pro bydlení na venkově a ne ve městě?
Možná proto, že Vejprnice neberu jako venkov. V centru města jsem mnohem dřív, než ostatní z Lochotína. A dalším důvodem také bylo, že za byt 2+kk v Plzni jsem opravdu nebyl ochotný dát dva miliony korun a víc. S bytem jsme moc spokojeni, navíc máme vedle něj i zahradu, a tu v Plzni těžko seženete.
S kým jste trávil Vánoce? Co vám přinesl Ježíšek?
Na Štědrý den jsem byl v nejbližším rodinném kruhu. A byl jsem asi moc hodný, protože Ježíšek mi přinesl suprové vybavení na můj oblíbený squash. Pak jsem dostal třeba papiňák nebo holicí strojek.