Odpovědi pečlivě zvažuje a žádá dodržení formulací. „Předseda senátu nesmí případ komentovat, může jen seznámit s důvody vydaného rozhodnutí,“ vysvětluje a odmítne i žádost, zda je možné ho vyfotit. „Není to jen proto, že se obecně nerad fotím,“ zdůrazňuje.

Tak to byste měl hned vysvětlit. Vám snad v souvislosti s tímto případem nebo jinou kauzou vyhrožovali? Snad dokonce sám Kajínek nebo někdo z jeho okolí?
O policejní ochranu jsem po jeho útěku požádal až poté, co mi to dvakrát doporučili státní zástupci, původně jsem ji odmítl. Nepředpokládal jsem, že by mně riziko hrozilo přímo od odsouzeného Kajínka. Vraždou soudce by si takovou popularitu nezajistil, a proto by tak snížil šanci na revizi svého procesu. Spíš jsem si připouštěl reálnou možnost útoku některého z jeho zfanatizovaných příznivců nebo nějakého psychopata. Zkuste někdy projít diskuze na internetu. Teď aktuálně jsem tam našel i výzvy, aby ty, kdo to soudili, pověsili, jiný horlivec navrhl mě podříznout. Ostatně po uveřejnění našeho rozhovoru tam možná další výhrůžky přibudou. Moji rodiče měli v době Kajínkova útěku anonymní telefonáty, na jejich adresu mi ještě den před jeho dopadením přišel dopis signovaný jeho jménem. Byl psaný sice slušnou formou. Chtěl, abych proti němu nehovořil v médiích, a tvrdil, že je v cizině. Ale ta namalovaná šibenice s postavičkou s mým jménem už tak slušně nepůsobila. Nevím, jestli ho psal sám odsouzený nebo se za něho vydával někdo jiný, podle mého názoru šlo spíš o matení policie. Další výhrůžky byly v době, kdy Nejvyšší soud dlouho studoval spis před projednáním stížnosti pro porušení zákona, adresovány tehdejšímu ministru spravedlnosti JUDr. Burešovi. Jen tak na okraj, kromě výhrůžek adresovaných jemu a výhrůžek teroristickými útoky, anonym opakovaně vyhrožoval mojí fyzickou likvidací. Další výhrůžky jsou z nedávné doby a k nim se vyjadřovat nebudu.

Případu jsou zase plné noviny, objevila se informace o novém důkazu, do kin přichází film Kajínek. Co si o tom myslíte vy?
Když to budu parafrázovat, tak snímek o panu Kajínkovi přirovnávám k filmu Rekviem pro panenku. Ten byl tehdy natočený podle scénáře pana Klímy, který po dvaceti letech v televizi přiznal, že všechno bylo jinak, že v podstatě vycházel ze zkreslených pramenů a těm ženám, kterých se to týkalo, se omluvil. Z omluvy udělal další reportáž Na vlastní oči, pak ji ještě prezentoval ve 13. komnatě na ČT 1. Nepopírám, že se trochu obávám, že film přiživí spekulace veřejnosti o Kajínkově nevině, stejně tak jako někdejší či aktuální televizní reportáže. To platí tím spíše, že nevím, jestli je jen volně inspirován případem Kajínek, nebo má být uměleckou fikcí či zčásti jakousi rekonstrukcí. V každém případě se na něm podílel pan odsouzený, takže předpokládám, že prosadil nějakou svoji verzi. To je logické. Možná, že půjde o skvělý film, třeba ho uvidím v televizi. Počkám si na recenze. Do kina ale na tyhle typy filmů nechodím a je úplně jedno, o kom jsou. Jinak oceňuji skvělý marketing. Při stížnosti o porušení zákona bylo vysíláno několik reportáží na toto téma, stejným autorům v té době vyšla kniha, totéž probíhalo při obnově řízení, teď to je nejen s další knihou (pozn. redakce Pravda o Kajínkovi) a pořadem na TV Nova, ale dokonce s premiérou filmu.

Počkejte, hovoříte o marketingu, ale film se připravoval nezávisle na tom, že Inspekce ministra vnitra dostala podnět k šetření na podkladě nového důkazu.
Já netvrdím, že film vznikal tak, aby byl dokončen a do kin uveden právě v době šetření inspekce. Jen vím, že někdo z advokátní kanceláře zastupující odsouzeného Kajínka si již před několika měsíci studoval jeho spis a zajímal se právě o tu část rozsáhlého spisového materiálu, v níž jsou přepisy odposlechů. V té souvislosti se zmínil o nějakém novém důkazu – odposlechu, který by mohl zdůvodnit novou žádost o obnovu. Ty skutečnosti tedy zřejmě byly známy dříve.

Neznervózňuje vás, že se opět začínají ke kauze vyjadřovat politici? Nynější ministr vnitra dokonce připustil, že nová informace bude důvodem pro revizi procesu, byť mu to podle některých komentátorů a politologů nepřísluší.
Vyjadřování politiků mě zase tolik nepřekvapuje. Není to poprvé. Bezpečně vím a mohu doložit, že z krajského soudu jsme spis posílali na ministerstvo spravedlnosti 3. 1. 2001. Do té doby ho nikdo neměl k dispozici. Tak to zkuste časově porovnat, kdy a na podkladě čeho se tehdejší politici vyjadřovali v tisku. Jediným politikem, který měl relevantní informace, četl rozsudek, který má celkem 140 stran, byl tehdejší první náměstek ministra spravedlnosti JUDr. Josef Baxa (pozn. redakce: dnešní předseda Nejvyššího správního soudu). Znal ten případ proto, že v době, kdy jsme ho soudili, vykonával funkci místopředsedy Krajského soudu v Plzni pro trestní úsek. Ten, stejně jako odborníci z odboru dohledu ministerstva spravedlnosti, nedoporučil podání stížnosti pro porušení zákona.

Nyní se mluví o obnově řízení. Mohlo by se zase konat u Krajského soudu v Plzni a mohl byste vůbec předsedat řízení, které by třeba zjistilo, že jste se dopustil při rozhodování chyby? Ostatně část veřejnosti vnímá plzeňský krajský soud jako celek, který navíc může mít nadstandardní vztahy se západočeskou policií. A o její práci jste sám v rozsudku vyjádřil pochybnosti.
Pokud bych měl sebemenší možnost tu věc projednávat znovu, žádný rozhovor by se nekonal. Už před projednáváním předchozího návrhu na povolení obnovy řízení jsem se s celým senátem vyloučil. Uvedl jsem do rozhodnutí o vyloučení tři důvody, dva z nich byly zákonné – rozvrhem práce jsem už od roku 1999 zařazen na odvolací agendě, zatímco obnovu projednává soud prvního stupně. Navíc jsem se posléze tisku vyjádřil s vědomím, že mně už věc podle zákona nemá být přidělena, k novým důkazům uváděným tehdy v reportáži TV Nova. Takže už nejsem zákonným soudcem pana odsouzeného. Třetí důvod je ten, že by se spekulacím mělo předejít tím, že o povolení revize procesu by neměl rozhodovat nikdo ze členů senátu, který rozhodl o vině a trestu, protože by vznikly podobné pochybnosti. Ostatně poté, co laická veřejnost a některá média zpochybňovaly objektivitu všech soudců krajského soudu a vyslovovaly dokonce spekulace o mafiánském propojení s policií, by podle mého osobního názoru bylo nejlepší, aby se věc raději projednávala před jiným krajským soudem, jestli bude podán nový návrh na povolení obnovy řízení.

Co říkáte tomu, že podle průzkumu veřejného mínění je více než polovina populace přesvědčena o nevině Jiřího Kajínka, a dokonce víc než 83 procent podporuje revizi procesu?
Nevím, kdo průzkum zadával a jak zněly otázky. Podle mého názoru tím lidé spíše vyjadřují nedůvěru v naše rozhodnutí či vůbec justici. Pochopitelně reagují na informace, které jsou jim předkládány, a to v nějaké míře, z určitého subjektivního pohledu či něčího zájmu, s důrazem na některé dílčí otázky. Přitom zohledňují negativní zkušenosti své či svých příbuzných a známých s policií a soudy, svoji roli určitě hraje i legenda kolem Kajínka jako prvního vězně, jemuž se podařilo uprchnout z Mírova. Neberu nikomu jeho přesvědčení, tím méně jeho víru či naději nebo jen iluze, stejně jako jsem se nikdy nevyjadřoval proti právu odsouzeného vyjádřit nesouhlas s naším rozhodnutím a využít všechny řádné či mimořádné opravné prostředky. Jen by mě zajímalo, kolik lidí četlo odůvodnění soudních rozhodnutí týkajících se této kauzy a zná hodnocení důkazů i v jejich souvislostech (pozn. red.: lze je s výjimkou rozhodnutí odvolacího soudu najít na www.jirikajinek.cz).

Můžete připomenout některé ze stěžejních důkazů?
To po mně chcete opravdu moc. Odůvodnění rozsudku lze jen obtížně vytrhávat z logických souvislostí. Takže jen telegraficky na konkrétní otázky.

Například vám vyčítají, že jste neprovedli rekonstrukci na místě činu. Už Pavel Rychetský jako ministr spravedlnosti zpochybnil, že by někdo byl tak zručný, aby střílel ze dvou zbraní současně.
Osobu střelce se dvěma samonabíjecími pistolemi viděli čtyři svědci. Tři z nich neměli nic společného ani s podsvětím, ani s policií, žádný z nich o této skutečnosti nezměnil výpověď. Od začátku vyšetřování až do konce soudního řízení trvali na tom, že viděli jednoho muže, který střílel ze dvou krátkých střelných zbraní současně. Na návrh obhajoby soud přibral znalce z oboru techniky střelby. Ten uvedl, že způsob, jímž dva svědci, kteří přijeli na místo činu v době, kdy vrah střílel do Vojtěcha Pokoše, popisovali útočníkovu manipulaci se zbraněmi, plně odpovídá. Nutno zdůraznit, že střelec namířil i na oba svědky, ale už neměl v zásobnících náboje, proto podle své výpovědi stačili ujet. Je otázkou, jestli jim to nezachránilo život. Rekonstrukce nebyla provedena ze dvou důvodů. Hlavním byla skutečnost, že čtyři svědci, z toho tři na místě samém, jeden svědek z větší vzdálenosti, viděli vraha střílet ze dvou pistolí. Nikdo jiný tam podle nich nebyl. V tělech obětí byly nalezeny kulky ze dvou pistolí, ty podle pitvy způsobily smrt dvou osob a vážné poranění třetí osoby. Měli jsme tedy dostatek důkazů pro závěr, že šlo o jediného střelce. Další dva svědci ho viděli utíkat. Vedle toho, bohužel, místo činu bylo zřejmě zajištěno až poté, co se po něm již pohybovaly jiné osoby. Neodpovídal třeba zajištěný počet kulek a nábojnic. Byť šlo o stejnou ráži. Obecně také provedení rekonstrukce ztěžuje i terén, záleží na jeho sklonu, povrchu, na tom, zda se kulka odrazila od kamene, na což v tomto konkrétním případě soud výslovně upozornil znalec z oboru balistiky. Takže rekonstrukce sama o sobě nemusí mít předpokládaný důkazní význam. Soud přitom podle trestního řádu nemusí provádět další důkazy, má-li dostatek podkladů pro posouzení dokazované skutečnosti z jiných důkazů. Takový názor zaujímá i Ústavní soud.

Kajínek se ale hájil, že kdyby střílel on, nepřežil by nikdo.
O přežití Vojtěcha Pokoše podle znalců z oboru soudního lékařství rozhodovaly milimetry. Vrah vypálil nejméně čtyři střely, které, jak stojí v rozsudku, „zasáhly pravé předloktí a pravé stehno, levou hýždi a záda v oblasti druhého krčního obratle, přičemž otvor vstřelu byl nad hřebenem pravé lopatky a střelný kanál procházel svalstvem do oblasti šíje, střely nezasáhly žádné životně důležité orgány, avšak v případě, že by projektil v případě zástřelu do lopatkové krajiny a šíje vnikl z oblasti druhého krčního obratle do míšního kanálu a zde poranil míchu, mělo by to za následek prakticky okamžitou smrt poškozeného Vojtěcha Pokoše“.

Doktorka Jana Chalupová jako pracovnice oddělení milosti Kanceláře prezidenta republiky zase při svědecké výpovědi zpochybnila, že jste vycházeli z výslechu spoluobžalovaného Alexandra Hegedüse, který měl seznámit objednavatele vraždy Vlasáka s Kajínkem. Výpověď před soudem odvolal, stejně jako další svědci. Navíc Vlasák nebyl odsouzen za objednání vraždy.
Pokud jde o odsouzeného Vlasáka, soud mu prokázal, že požádal prostřednictvím Hegedüse Jiřího Kajínka, aby ho zbavil vyděračů. Nebyl však dostatek důkazů pro jednoznačný závěr, že „zbavením“ myslel výhradně fyzickou likvidaci. Pokud přicházejí do úvahy dvě různé verze, soud musí vycházet z té pro obžalovaného výhodnější. Proto byl odsouzen „jen“ za návod k vydírání ke kratšímu nepodmíněnému trestu. Vinu pánů Vlasáka a Kajínka prokazoval svou výpovědí před policejním orgánem i Hegedüs. Je pravdou, že v hlavním líčení výpověď odvolal. Jenže laická veřejnost, včetně vámi zmiňované JUDr. Chalupové, které se pan Hegedüs evidentně nepochlubil, nebyla dosud seznámena s tím, že v řízení před naším senátem v závěru dokazování Hegedüs po takřka pěti letech potvrdil správnost své původní výpovědi a písemně uvedl, že na žádost Vlasáka seznámil Kajínka se situací a požádal ho, aby mu pomohl od vyděračů. Dal mu na Vlasáka kontakt a následně byl v bance, když Vlasák vybral 100 000 korun jako zálohu pro Kajínka, a tyto peníze mu on následně předal. Jeho výpověď se shodovala s výpisem z účtu. Také soud neměl v tomto směru žádné důvody pochybovat o výpovědi svědka Valihracha, který byl přítelem pana Hegedüse. Ten potvrdil, že po vraždě byl Hegedüs vyděšený a že se mu ještě před svým zatčením svěřil s tím, že Kajínek byl na tuto akci najatý. Navíc podle jeho výpovědi se mu následně i sám Kajínek svěřil s tím, že Hegedüs měl být prostředníkem mezi ním a další osobou. Ostatně to, že Kajínek měl znát Vlasáka, a to prostřednictvím Hegedüse, údajně uvedl při svém vyšetření soudnímu znalci PhDr. Jelenovi. Ten to alespoň ve svém posudku tvrdil, a toto tvrzení bylo důvodem, proč Kajínek požádal o nový psychologický posudek. Jeho žádosti jsme vyhověli, ale paradoxně právě ze závěru nového posudku vyplynuly relevantní skutečnosti odůvodňující následné uložení výjimečného trestu.

Připouštím, že mě dost překvapujete. Opakovaně jsem četla a slyšela, že nejsou žádní přímí svědci s výjimkou zpochybňovaného Vojtěcha Pokoše, o koho se tedy jednalo?
Já je tady nechci jmenovat. Jejich jména jsou ve spise i v rozsudku uvedena, znají je i někteří novináři, protože jeden ze svědků vystoupil v jednom z prvních pořadů Na vlastní oči, druhý až v době po podání návrhu na povolení obnovy v České televizi. Ti dva mladíci tam přijeli v době, kdy střelec stál nad Vojtěchem Pokošem a střílel do něj. Dále šlo o jednu ženu, která to viděla z větší vzdálenosti, ale stála výš, takže měla přehled.

Nejsou to ti dva, kteří Kajínka identifikovali v přípravném řízení a před soudem ho nepoznali?
Ano, jsou.

Ti ale oba při vámi zmíněném vystoupení v televizi uvedli, že pachatelem byl skutečně Kajínek a vysvětlili, že před soudem měli strach to zopakovat.
To asi není otázka. Nebudu to komentovat, protože rozhodnutí jsem nemohl odůvodňovat tím, co řekli až později.

Proč ale nebyli vyslechnuti v řízení o povolení obnovy, hrozí jim snad ještě pořád nějaký postih za křivou výpověď? Mohli by k tomu být znovu vyslechnuti?
Řízení o povolení obnovy řízení je návrhové, to znamená, že důkazy navrhuje především ten, kdo poukazuje na existenci nových důkazů nebo nových skutečností. Vyslechnuti být mohli, nepřísluší mi vyjadřovat se k tomu, proč je státní zástupce nenavrhl vyslechnout ani proč je soud nepředvolal z úřední povinnosti. Postih jim už nehrozí, protože případná křivá výpověď je promlčena. Podle mého právního názoru již nemají s ohledem na promlčení zákonný důvod výpověď odmítnout, takže ano, mohou být znovu vyslechnuti.

Už v rozsudku vašeho senátu je napsáno, že na chystaný zákrok upozornil policista Kronďák. Mnohokrát se také psalo, že šéf plzeňské policie Ladislav Kadeřábek odložil zatčení Jandy z pátku na pondělí se slovy, že pátek je malá sobota. Mohla by tedy být v pozadí případu ještě jiná osoba, například někdo z plzeňské policie, jak se v poslední době naznačuje i ve vztahu k šetření inspekce?
To vyloučit nemůžu. Náš senát došel k závěru, že nebyl důvod zákrok Policie ČR proti vyděračům odložit. Pokud by byl proveden včas, k vraždám by zřejmě nedošlo. Podle zákona ale soud rozhoduje výhradně o podané obžalobě, to znamená, že řešil výhradně otázku viny obžalovaných. Tedy, kdo si vraha najal, proč a kdo konkrétně spáchal vraždy. Došli jsme ke kategorickému závěru, že jediným střelcem obviněným za vraždy a pokus další vraždy byl Jiří Kajínek. Vrchní soud v Praze a následně Nejvyšší soud správnost našich závěrů potvrdily.

Znáte nějaký podobný případ v moderních dějinách našeho soudnictví, kdy by odsouzený uprchl, aby se tak usilovně domáhal revize procesu?
Ano, a je docela zvláštní, že se rovněž jednalo o odsouzení za účast na vraždě, rozsudek vynesl Krajský soud v Plzni a odsouzený uprchl z borské věznice. Šlo o krátkodobý útěk, byť při něm měl kolega také policejní ochranu. Sám se přihlásil panu Chaloupkovi, to ještě nefilmoval svoje krásné večerníčky, jako redaktorovi ČT. Případ byl medializován, články s palcovými titulky na první straně, odsouzený a tuším jeho otec vystoupili v televizi. V tomto případě byla obnova dokonce povolena, protože soud připustil, že se objevila nová skutečnost. Soudní řízení se konalo znovu od začátku. Dopadlo úplně stejně jako to předchozí. Byl znovu odsouzen, dokonce ke stejnému trestu. O tom pár telegrafických zpráv malým písmem na čtvrtých nebo pátých stranách některých deníků. A teď jestli dovolíte, rozhovor skončíme. Myslím si, že na konkrétní otázky jsem vám odpověděl dostatečně podrobně.