V rozhovoru pro Deník také vysvětlil, jak se k politice vůbec dostal a jak je to s jeho vzděláním, které mu opozice často vyčítala.

Jaké si myslíte, že máte předpoklady k výkonu primátorské funkce?
Tomu, že jsem začal dělat politiku profesionálně, předcházelo devět let příprav ve strukturách ČSSD. Tam se učíte, jak se dělá politika. Jak se dělá vnitrostranicky, jak se dělají volební řády, učíte se pracovat s mocí, protože jako předseda místní nebo okresní organizace určitou moc máte. Do politiky jsem přešel z podnikání, kde jsem působil dlouhá léta v manažerských funkcích. Ale zažil jsem i práci jako řemeslník, byl jsem barmanem i prodejcem. Od roku 2010 jsem ekonomickým náměstkem primátora a spravuji asi pětimiliardový rozpočet. Myslím, že manažerské schopnosti tady jsou.

Spekuluje se o vašem vzdělání. Můžete uvést na pravou míru, jak to s ním je?
Nastoupil jsem nejdříve na strojní průmyslovku, kde jsem vydržel tři roky. Jednak jsem se podílel na 17. listopadu a bohužel okolo mě byli někteří učitelé spjati s režimem. Nebyl jsem žádný svatoušek a ve třeťáku mi škola vystavila stopku. Dokonce když jsem si přišel pro občanský průkaz, tehdy byla ještě taková ta červená knížka, aby mi ukončili vzdělání, žádný záznam o tom, že jsem tři roky studoval, tam nebyl.

Martin Zrzavecký

Začal jste tedy pracovat?
Skončil jsem ve Škodovce, šel jsem dělat zámečníka opraváře a následně jsem si dálkově dodělával výuční list, abych něco měl. Výuční list jsem dodělal v létě r. 1992. V té době jsem byl už na vojně, povolávací rozkaz jsem dostal v dubnu 1992. Byl jsem povolán k paragánům do Žatce, protože jsem se v mládí věnoval bojovým sportům.

Dělal jste dálkově učební obor zámečník ze Žatce?
Abych mohl školu dokončit, převeleli mě do Líní u Plzně. Tam jsem sloužil necelý rok a půl. Pamatuji si, že den před tím, než jsem šel k závěrečným zkouškám, jsem byl na vojně pasován tzv. na půlku. To znamenalo, že už nejste bažant, už nemusíte tolik sloužit, míříte k mazákům. Je u toho určitě i nějaké pití, nějaká štamprle. Ale závěrečnou zkoušku jsem absolvoval a mám výuční list.

Jste ekonomickým náměstkem primátora, teď míříte do křesla primátora. Jaká to pro vás bude změna?
Velká. Zatím jsem byl spíše mužem v pozadí, sedícím v kanceláři a řešícím problémy. Primátor je funkce, která znamená také společenskou účast. Musím přiznat, že na stříhání pásek, kladení věnců a velké projevy moc nejsem.


Primátorská funkce s tím ale počítá.
Já to samozřejmě přijmu a budu se s tím muset poprat. Je to ale hlavně o vizi, kam má město směřovat, a přibude mi navíc problematika bezpečnosti. Ta je jednou z hlavních priorit a bude to první věc, které bych se chtěl věnovat.

Plzeň čeká Evropské hlavní město kultury a s ním mnoho zahraničních návštěv včetně oficiálních delegací. Jak jste například jazykově vybaven, abyste reprezentaci města dobře zvládl?
S jazyky mám obecně problém, ale základy angličtiny zvládám. Už proto, že jsem dělal skoro deset let v informačních technologiích, kde základ angličtiny potřebujete. Já se teď chci výuce velmi intenzivně věnovat, abych si zlepšil konverzaci a byl schopen s lidmi komunikovat. Nicméně při oficiálních akcích jsou samozřejmě k dispozici tlumočníci, protože ne vždy je člověk tak dobře připraven, aby neudělal nějaké faux pas. Takže za pomoci kolegů, tlumočníků i vlastní píle jsem připraven toto zvládnout.

Do politiky, konkrétně do ČSSD, jste vstoupil ve svých 26 letech. Co se člověku honí hlavou, aby se vydal v životě touto cestou?
Vzpomínám na to jako dnes. Asi od 14 let jsem trávil většinu svého volného času v garáži, kde jsme opravovali motorky a pak auta, k čemuž mě vedl můj otec. Když se nám s manželkou později narodily děti, začal mě soused přesvědčovat a říkal mi: Ty tady pořád jen kecáš, jsi chytrej jak rádio, tak pojď k nám. Ptal jsem se, kam k vám? A on, že k sociální demokracii, říkal přijď a třeba se ti u nás bude líbit.

Tak jste přišel a líbilo se?
Přišel jsem za nimi do hospody, kde se každý čtvrtek scházeli, hádali se a probírali určitá témata. Byl to březen 1998, kdy byla ČSSD na vzestupu. Do strany jsem vstoupil, protože ti lidé měli stejné nebo podobné názory jako já. Pak jsem byl zvolen předsedou malé místní organizace v Lobzích s asi deseti lidmi. Řekli mi: Jsi mladý, tak se koukej učit.

Čím jste se v té době živil?
Pracoval jsem jako montér v počítačové firmě, pak jsem opravoval a prodával počítače, projektoval sítě a řídil dceřinou firmu.

Martin ZrzaveckýJe pravda, že jste podnikal i se současným ministrem vnitra Milanem Chovancem?
Byl jsem jeho zaměstnancem. Milan Chovanec měl prosperující firmu na výrobu nábytku, vyráběli jsme kuchyňské linky, dodávali zákazníkům sedací soupravy, skříňky, jídelní stoly. V momentě, kdy se on rozhodl, že jde profesionálně do politiky, když začal pracovat jako předseda kontrolního výboru, tak firmu prodal. Já jsem tam ještě rok zůstal a následně jsem odcházel rovněž do politiky, také na kontrolní výbor. Ale na městský obvod.

Řekl byste tehdy, že jednou budete plzeňským primátorem?
Nikdy. Takové cíle jsem neměl. Do politiky jsem šel s tím, že mám malé děti a něco bych pro ně chtěl udělat. Už tehdy jsem zjistil, že ne každému se v politice zavděčíte. Měli jsme třeba tenkrát možnost výhodně odkoupit z nějaké výstavy exponát, dětskou prolézačku před baráky, kde jsme bydleli. Vydržela tam dva týdny. Senioři si stěžovali, že tam děti křičí a moc si tam hrají, takže oni nemají klid. Muselo se to odstěhovat.

Úřad vám zabere spoustu času, jak se nejlépe odreagujete?
Času mám stále méně. Ono to nevypadá, ale když nechcete na radnici dělat, tak v zásadě nemusíte. Prostě dojdete na zastupitelstva, občas z vás udělají blba, když o něčem nevíte. Ale já tohle neumím. Snažím se pracovat naplno, už proto, abych se mohl podívat do očí sobě, rodině nebo rodičům, kteří mě vychovali. Jsem workoholik, moje žena se s tím už smířila. Když chcete svou práci dělat pořádně, musíte se jí aspoň 12 hodin denně věnovat. Alespoň víkendy se snažím trávit na chalupě a v lese, za půl roku bych měl dělat myslivecké zkoušky.