Kliknutím zvětšíte„Krajina utkaná z tisíců hektarů nekonečných smrkových masivů, bukových porostů a vřesovišť. Krásný kus země, který je po čtyřicet let zapovězen očím nepovolaných. Je to doba dvou generací, jež se vystřídají ve vojenských uniformách. Prostor, který vešel do historie armády jako střelnice pro dělostřelecké ostré střelby.“
Těmito slovy začínal článek, kterým v roce 1968 připomínal deník Pravda 40. výročí vojenského prostoru v Brdech, dnešní CHKO. Velká oslava se tehdy konala u hradu Valdek.
Autor článku se po přiblížení historie vojenských Brd, kdy neopomněl první střelby, působení nacistické armády a první poválečné střelby, soustředil i na aktuální dění.
A právě tento popis je dnes zajímavý, ačkoliv neříká zdaleka vše. Jak to v Brdech vypadalo 'za vojáků'?
„Probíhají tu taktická cvičení všech druhů vojsk, tankové i protitankové střelby, nepřímé střelby těžkého dělostřelectva i protiletadlovců, letecké bombardování apod. Prostor ovšem slouží i účelům vysloveně mírovým. Cílové plochy představují jen malou část; to ostatní je vlastně jen mohutný bezpečnostní pás, v němž hospodaří Vojenské lesy a statky. Dělníci, těžící kvalitní dřevo, nemají lehkou práci. Musí dělat v době, kdy se nestřílí, nebo na odlehlých místech. Ale na ztížené podmínky i na stálou přítomnost vojáků si už zvykli. Rádi si vykouří cigaretu se spojaři, cílnými, strážnými či radisty, jejichž služba je mnohdy nekonečná…
Vojenský prostor není liduprázdný. Na jeho pokraji žije mnoho rodin vojáků i lesních zaměstnanců. Hřmění kanonády a detonace bomb se jim staly běžnou součástí všedních dnů. Z Brd se nestala pustina, jak se zprvu obávala značná část veřejnosti. Po 40 letech armáda skládá čisté účty jak ve prospěch vojenských, tak i hospodářských zájmů republiky.“
49
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
