Na pravidelné prohlídky ale často nechodí ani školní děti. Povinné kontroly jsou zrušeny a zubaři se k nim vrátit nechtějí. Rodiče se prý musí naučit s dítětem k lékaři chodit sami a nepřehazovat zodpovědnost na jiné. Pomoci by mohla dětská zubní centra, z nichž první již funguje v Praze 10. Tam jej zařídil prezident České stomatologické komory Jiří Pekárek a plánuje další.
„Naše centrum je pilotní. Nyní vyjednáváme profinancování takových zařízení s pojišťovnami. Péče o děti je komplikovaná, dva měsíce prázdnin je návštěvnost minimální a vybavení i odborníci stojí spoustu peněz,“ vysvětluje Pekárek.
Peníze navíc nevystačí, alespoň ze začátku, na pokrytí všech krajů, a tak se uskuteční průzkum, kde dětská stomatologická péče chybí nejvíce, kde mají děti nejvíce zkažené zuby a nejméně docházejí právě k preventivním prohlídkám. „Ideální stav by bylo mít takové zařízení v každém okrese,“ říká Pekárek.
Dětské zubní centrum by v Plzni stomatologové uvítali. „Řada rodičů nemůže sehnat lékaře pro dítě, všeobecně jich je málo, a i nadále budou spíše ubývat. Navíc ne každý stomatolog může ošetřovat dětské pacienty. Vyžadují určité vědomosti, trpělivost i přístroje. Mezi ošetřením dospělého člověka a dítěte je obrovský rozdíl, ne každému je to dáno a ne každý se to chce naučit,“ míní Vlasta Merglová, předsedkyně České společnosti pro dětskou stomatologii a lékařka Stomatologické kliniky FN v Plzni.
Setkává se s tím, že děti chodí na kliniku se zanedbaným chrupem, a protože nejsou zvyklé, špatně spolupracují. „Chybí nám tu mezistupeň mezi privátem a klinikami, dětské zubní centrum by bylo výborné,“ doplňuje Merglová.
Na straně rodičů vidí chybu i další zubaři. „Rodiče na preventivní prohlídky s dětmi nechodí. Samozřejmě, že ne všichni, ale je jich hodně. Nemají na to prostě čas,“ uvádí plzeňská zubní lékařka Marie Pokorná.
Lepší zkušenosti má plzeňský stomatolog Jiří Zemen. „Mám asi zodpovědné pacienty. Ve srovnání s Evropou na tom nejsme tak zle, patříme mezi průměr,“ informuje Zemen. Také on klade velký důraz na prevenci. „Ideální je model rodinného zubaře, k němuž chodí i maminka a tatínek. Na školy se tato zodpovědnost svalovat nemůže. Když bude mít dítě ekzém, učitelka s ním také nepůjde ke kožnímu,“ dodává Zemen.
